Před nedávnem jsem na svém blogu reagoval na propagaci promiskuity naším populárním internetovým portálem článkem Promiskuita vládne světu? Mnozí čtenáři nestrávili argumenty pro manželskou věrnost založené na citátech z Bible a proto předkládané závěry odmítli jako nábožensky zaujaté. Později jsem natrefil na skutečně pozoruhodnou studii Thomase Johnsona „Manželská etika“, jež analyzuje řadu empirických sociologických a psychologických výzkumů, které zjišťují, jaký životní styl přináší lidem větší životní pohodu a je pro ně zdrojem štěstí. Studie zkoumá výsledky empirických výzkumů partnerského života, včetně „manželství na zkoušku“, či kohabitace, situace lidí rozvedených, svobodných matek, apod. Výsledek je pozoruhodný:
„Přestože se lidé domnívají, že by partneři měli spolu po jistou dobu žít aniž by formálně vstoupili do manželství (tj. že by měli kohabitovat), aby si vyzkoušeli, zda se k sobě hodí, v praxi tento předpoklad zpravidla nefunguje - ve skutečnosti má kohabitace často negativní důsledky. Z několika rozsáhlých studií provedených v Evropě a Severní Americe vyplynulo, že u párů, které spolu kohabitují, existuje později mnohem vyšší míra rozvodovosti než u párů, které před vstupem do manželství spolu nežily. Studie z různých zemí uvádějí míru rozvodovosti kohabitujících párů vyšší o 1/3 až o 80%. Zdá se, že kohabitace spíše vede k rozvodu a že má tedy opačný efekt než zvyšování prožitku štěstí v manželství a stability svazku. Domněnka, že kohabitace člověku pomáhá najít vhodného partnera, se totiž ukazuje být nepravdivá. Kohabitace je navíc soužitím, ve kterém bývá přítomno daleko více násilí než v manželství. Studie ukazují, že neprovdané ženy jsou daleko častěji bity svými kohabitujícími partnery než manželky svými manželi. Studie také uvádějí, že se kohabitující vztahy ve srovnání se vztahy manželskými vyznačují o 80 % až 400 % vyšším výskytem domácího násilí. Jedna studie dokonce zjistila, že v případě kohabitujících žen je až osmkrát vyšší pravděpodobnost, že mohou být svými partnery zavražděny, oproti ženám, které se svými partnery žijí v manželství. Dokonce i míra sexuálního uspokojení je u kohabitujcích párů nižší, než v manželství."
Pokud se týká rozvodu manželství, či situace svobodné matky, i v tomto případě jsou výsledky empirických vědeckých studií jednoznačné:
„Všichni jsme si pravděpodobně vědomi vysoké míry rozvodovosti ve většině zemí Evropy a Severní Ameriky. Existují sice jisté regionální rozdíly, ale obecně lze konstatovat, že polovina našich manželství končí rozvodem. A obdobně existuje velký počet žen, které porodí, aniž by se vůbec kdy provdaly za otce svých dětí. Tento jev podnítil sociology a psychology k tomu, aby problematiku rozvodu a svobodného mateřství zkoumali, neboť situace je více než alarmující.
Studie totiž potvrzují to, co mnozí předpokládali: Rozvod za sebou zanechává lidi, kteří se cítí odmítnutí, osamělí a s depresemi a tyto pocity trvají často i několik let. Méně známý už je fakt, že rozvod má vliv i na fyzické zdraví - zhruba ve stejné míře, jako kouření jedné krabičky cigaret denně. Zvýšená míra úmrtnosti napovídá, že rozvedení lidé mají sklon žít o několik let méně než ti, kteří v manželství setrvávají. Rozvod navíc velmi často vede k chudobě; především tehdy, pokud bylo zrušeno manželství, ve kterém jsou děti, neboť dvě domácnosti stojí více, než jedna a pracovní motivace a výdělky mohou poklesnout také z důvodu osobní nespokojenosti. Navíc jen relativně málo otců platí dostatečné výživné, takže absence biologického otce se stává převládajícím faktorem v problematice dětské chudoby; přinejmenším v USA a pravděpodobně tomu nebude jinak ani v případě i dalších zemí. Důsledky rozvodu a svobodného mateřství pociťují i samy zúčastněné děti, neboť absence otce vytváří pro děti celou řadu problémů, ať už jde o absenci danou rozvodem či skutečností, že dítě je vychováváno svobodnou matkou. U dětí žijících jen s jedním rodičem se také častěji objevuje zneužívání či zanedbání rodičem.
Děti žijící se svou biologickou matkou a otčímem či přítelem své matky navíc častěji čelí zvláštnímu nebezpečí: Zvýšené míře zneužívání, mnohem většímu riziku zabití a slabší tabuizaci incestu. Někteří sociologové a psychologové hovoří o "magickém číslu" 70ti procent - tolik procent lidí se závažnými sociálními patologiemi vyrůstalo v rodině, kde chyběl obec: 70 % vězňů, 70 % mladistvých vrahů, 70 % náctiletých uprchnuvších z domova a 70 % delikventů. Někteří vědci začali hovořit o "invazi barbarů" – takto označují chlapce, kteří vyrostli bez otcovské péče a nejsou proto připraveni na přijetí role manželů, jejichž úkolem je zabezpečit rodinu. Děti, které vyrůstaly v rodině s jedním rodičem či v rodině, která se skládala z jednoho biologického a druhého nevlastního rodiče, jsou dvakrát až třikrát náchylnější k tomu, že budou v budoucnu potřebovat pomoc psychologa a je u nich také mnohem pravděpodobnější, že budou mít nechráněný pohlavní styk, že se stanou kuřáky a že budou mít problémy s drogami a alkoholem. Naproti tomu pouze asi 12 % dětí, které žijí s oběma biologickými rodiči, má vážné problémy ve škole. Toto číslo se zvyšuje na cca 22 % u dětí, kteří žijí s rozvedenou matkou a na cca 30 % u dětí, jejichž matka se nikdy neprovdala.“
Na základě výsledků společenskovědních výzkumů docházejí vědci k tomu, co se nazývá "transkulturní ideál", který spočívá v tvrzení, že děti nejlépe dospívají, pokud jsou vychovávány oběma rodiči, kteří jsou neochvějně oddáni jeden druhému a péči o své děti. "Studie ukazují, že manželský závazek není udržován pouze vzájemnou přitažlivostí, ale také morálním přesvědčením o závažnosti manželství a obavou ze společenských a finančních důsledků rozchodu.“ Na toto morální přesvědčení a závažné důsledky rozluky by měli být mladí lidé upozorněni prostřednictvím nové generace učebnic pro školy a university - tedy knihami, které pojmenují jasněji tato vědecká fakta a dají je do souvislosti s otázkou lidského štěstí. Postoje a jednání mohou být signifikantně ovlivněny zákony a dalšími legislativními normami, které se týkají problematiky manželství a rozvodu, a dokonce i finančními a daňovými pravidly. Kvalitní kurzy, které by lidi připravovaly na manželství, mohou být rovněž velmi účinné – mohou párům poskytnout inspiraci jak v praktických tak i citových otázkách. Společenské vědy nám říkají, že celoživotní manželství (a odmítnutí pohlavního života mimo manželský svazek) je velmi důležitý faktor pro individuální štěstí a dobrou společnost jako celek. Věda nám také může říci, že existují věci, které můžeme udělat pro to, abychom se přiblížili tomuto cíli.“
Na základě vědy je tedy možno potvrdit židovsko-křesťanské mravní pravidlo "Nesesmilníš." tak, jak je tradičně interpretováno: Neporušíš manželství a nebudeš mít pohlavní styk mimo manželství. Dokonce i ateistický vědec musí potvrdit, že toto pravidlo se z pohledu vědy jeví být zásadním pro blaho a štěstí člověka a odmítání tohoto pravidla je nyní nejen proti-náboženské ale i proti-vědecké. Křesťané v historii prohlašovali, že toto pravidlo je jednak pevnou součástí lidské přirozenosti a mezilidských vtahů a že také bylo zjeveno jak prostřednictvím lidského vědomí tak i v Desateru.
Poznámka MP:
Celá studie "Manželská etika" od Thomase K. Johnsona včetně odkazů na citované výzkumné práce je k dispozici na portálu:
http://www.komenskyinstitute.com/
v tématické řadě Víra a rodina
Na portálu www.demografie.info jsou uveřejněny udáje o vývoji a stavu rozvodovosti u nás na adrese:
http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=46
