Referendum – manipulace nebo demokracie? Tahle otázka se znovu vynořila kolem přijetí/nepřijetí eura.
Nejdříve k euru samotnému. Dat a analýz už bylo tolik, že jejich nové vyžadování je jen drahý alibismus. Přijetí není ekonomická nýbrž čistě politická záležitost. Vypořádalo se s ním Chorvatsko, Slovensko a do Německa, kde na začátku bylo euro teuro (náhlé zdražení) jezdí nakupovat i premiér. Spekulovat o tom, co se stane s eurozónou po našem přijetí eura je strašení katastrofickým scénářem. Žádná země po přijetí eura nezkrachovala a stačí se podívat na vývoj inflace u nás a v eurozóně. Koruna nám nepomohla. Klást si dodatečné podmínky po podpisu závazku přijetí, jak navrhuje p. Šichtařová, je poněkud s křížkem po funuse nehledě na naši nulovou efektivitu cokoli v Bruselu vyjednat.
Šarvátky kolem referenda jsou i českým evergreenem. Politické strany jej využívají navzájem proti sobě, jak se jim to hodí. Zkusme se na tento nástroj „přímé“ demokracie podívat objektivně.
Prvním důležitým aspektem je otázka načasování. Ten, komu se referendum hodí do krámu, pečlivě zkoumá, zda výsledek má naději splnit jeho očekávání právě teď. Je lhostejné, zda očekávaným výsledkem je ano či ne. K tomu, aby se kýžený výsledek dostavil, je třeba vyvolat příslušné emoce a investovat do politického marketingu. Větší možnosti má strana, která je právě u moci, má větší peníze a rozsáhlý aparát.
Důležité je „správné“ znění otázky. Známe to z marketingových průzkumů, kde jsou často formulovány otázky tak, aby ospravedlnily vedenou kampaň a obhájily investice do výrobku či služby. Rozdíl je pouze v tom, že firmy si lžou samy sobě, politici pak mají v ruce „posvěcení“ občany.
Třetím aspektem je alibismus. Tolik potřebnou odvahu rozhodnout o zásadních otázkách a rozhodnutí se nevyhýbat, nemá žádný český politik. Nesl by totiž svou kůži na trh. Proč se tedy nezaštítit vůlí občanů a tak trochu ji zmanipulovat?
Dalším problémem je účast. Je těsné vítězství jedné strany při padesáti jedno procentní účasti skutečným vyjádřením vůle občanů? Referendum také něco stojí a nejsou to zdaleka jen náklady na tisk volebních lístků.
Nakonec to nejdůležitější. Společnost musí být na nástroje přímé demokracie zralá. Demokracie není, tak jak je u nás často chápána, jen právo, ale také odpovědnost. Dokud tohle nepochopí a nepřijme většina občanů jsou referenda hrátkami v rukou politiků. Veřejné diskuse, předložení všech faktů a zkoumání alternativ je v zásadních otázkách nutné a jistě na místě. Otevřenosti se ovšem na rozdíl od šachování s referendy a útěků od osobní odpovědnosti naše politická elita vyhýbá jako čert kříži.
Referendum jsme neuspořádali ani při rozdělení státu. Naše závazky k našim partnerům se mají plnit jak vůči NATO tak k EU. 2% procenta HDP na obranu jsme si dali do legislativy a zvýšili už tak vysoké mandatorní výdaje bez referenda.
