Toto je můj jubilejní 100. blog za dva a půl měsíce. Bude o ničem.

První blog jsem napsal poměrně nedávno: 27. září 2014. Pamatovat si toto datum ani sčítat svoje blogy nemusím. Stačí mi, abych se podíval do rubriky "Statistika", která je přístupná každému blogerovi. Mohl bych spočítat, kolik blogů to dělalo průměrně za měsíc. Nebo za den. 

Mohl bych dokonce odhadnout, kolik to asi bude dělat blogů za celý rok, pokud si zachovám dosavadní frekvenci. Nebo kolik by to dělalo, pokud bych přidal v píli. Nebo pokud bych naopak zlenivěl. Dnes si ale dopřeji luxus a nebudu při psaní blogu moc přemýšlet.

Bylo by to lákavé, dát si při této příležitosti uvědomělý blogerský závazek a vyzvat i ostatní, abychom usilovnějším blogováním přispěli k vybudování vyspělé blogosféry. Ale pak by to už nebylo o ničem.

Nebudu ani hledat žádné argumenty na podporu svého názoru. Tím spíše, že v dnešním blogu nebude žádný můj názor. Alespoň ne politický. I když... politika je prý všechno, aspoň se prý všechno dá politicky zneužít.

Nebudu ani hledat vhodnou malou fotku do perexu. Ostatně k blogu o ničem se ideálně hodí fotka ničeho nebo ještě lépe žádná fotka.

Jeden můj věrný čtenář mi bude ale asi opět oponovat: dosud pokaždé jsem psal hloupě o hloupostech, takže o ničem. 

Z hlediska formální logiky nemá pravdu. Ale nemám úplnou pravdu ani já - ani tento blog totiž není úplně o ničem. Blog absolutně o ničem by měl mít 0 vět, 0 slov a 0 písmen. Takový blog bych ale těžko mohl uplacírovat a Vy byste si ho ani nemohli přečíst. Takže jsem se snažil splnit zadaný úkol v rámci paradoxu reálných možností, a proto už ani o písmeno navíc.