Oficiální kandidát ČSSD na prezidenta, Jiří Dienstbier, by klidně pustil do vlády i komunisty. Knížepán Schwarzenberg, když by nebylo zbytí, by se zachoval stejně. Miroslav kalousek, nyní soustraník knížepána, za podobnou úvahu vyletěl z křesla předsedy KDU-ČSL.
O sociálnědemokratické prezidentské vitríně Dienstbierovi se podrobně rozepsal ve svém blogu Rudolf Mládek. V diskuzi se objevil slaboduchý, nicméně velmi nebezpečný názor, že „Dienstbierovi jde o to, sestavit vládu z nezkorumpovaných. Jenže ty jinde, než u komunistů, nenajde.“ (Diskutér Urb - Uničtoženie vraga.)
Pomineme-li skutečnost, že prezident vládu nesestavuje, ale jmenuje, lze k tomu dodat pouze jedno: Komunisty nelze zkorumpovat, protože korupce je zvláštní případ zlodějny. A v tom jsou rudí soudruzi mistry nad mistry. Nevěříte, vy mladí? Nebo vy starší jste už zapomněli?
Již Karel Marx v Komunistickém manifestu vyzývá ke zlodějnám v celosvětovém měřítku a o pár desítek let později Vladimír Iljič tento manifest realizuje v podstatně zdokonalenější podobě. Když našemu milovanému Klementu Gotwaldovi vyčítali, že si jezdí do Moskvy pro rozumy, odpověděl, že se tam jezdí učit, jak svým odpůrcům zakroutit krkem. Že se nejednalo o řečnický bonmot, dokázal po únorovém puči v osmačtyřicátém. Puči, provedeném za aktivní podpory tehdejší sociální demokracie. Nebo snad Zdeněk Fierlinger se svými věrnými nebyl sociální demokrat? To že mnoho poctivých sociálních demokratů potom tvrdě neslo důsledky zrady svých vůdců, je tragédií této strany. KSČ se zrodila ze sociální demokracie, aby ji po letech spolkla.
Komunisté připravili statisíce lidí o majetek. Zdaleka se nejednalo jen o velké boháče. Postihlo to především obrovskou masu živnostníků a soukromých zemědělců, kteří na tom byli mnohdy hůř, než námezdní dělníci. Jenže vlastnili majetek, byť často za mnoho nestál, a ten se musel ukrást. Promiňte, znárodnit. Mnozí z těchto okradených skončili jako třídní nepřátelé v kriminálech, pracovních lágrech nebo i na šibenici. Střední třída byla totálně zničena. Vyšší samozřejmě též.
Kradlo se na všech stranách. Obrovské církevní majetky se vzaly pod takzvanou ochranu státu, protože se o ně neměl kdo starat, když kněží a řeholníci byli jako zločinečtí agenti Vatikánu posláni do kriminálů a pracovních lágrů na převýchovu.
To všechno nebyly obyčejné zlodějny. Ne, to byla jedna obrovská loupež provedená Komunistickou stranou Československa.
Už slyším námitky, že dnešní komunisté a dnešní sociální demokraté …
Vážení, nenechte se vysmát! Kdo dneska nejvíce brojí proti nápravě tehdejších zlodějen? Kdo se nejvíce staví proti vrácení komunisty ukradeného majetku církvím? Komunisté! A ruku v ruce s nimi sociální demokraté. Samozřejmě také skupinka přihlouplých liberálů a volnomyšlenkářů. Jenže stará pravda praví, že pokud někdo nechce vrátit ukradené, sám se stává zlodějem. Stačí se podívat na stránky PSPČR ze dne 3. února tohoto roku, kdy se projednávaly církevní restituce. Ideologicky zbarvené žvásty komunistů Grebeníčka, Koníčka či jiných, nemohly překvapit. Zábavný byl však plamenný projev, tehdy ještě ctnostného, Davida Ratha. Projev, který byl snůškou arogance a blbosti.
Ne nadarmo korupčník a de facto zloděj Rath vládl Středočeskému kraji s tichou podporou komunistů. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Rathovo počínání bylo navíc jakýmsi lakmusovým papírkem, jak by reagovala na případnou rudo-oranžovou koalici veřejnost. Výsledek byl více než uspokojivý: veřejnost by reagovala blbě, tedy nijak. Proto také už ani Bohuslav Sobotka před několika dny neskrýval úvahy, jak zařídit své vládnutí po vyhraných volbách, aby si spoluprací s komunisty nepostavil proti sobě část veřejnosti i část vlastní členské základny.
Takže resumé: Že komunistická strana je stranou zlodějskou, je normálnímu člověku jasné. Proto členové této strany již nejsou zkorumpovatelní. Z tohoto důvodu asi oficiální sociálnědemokratický kandidát na prezidenta Dientsbier nevylučuje spolupráci s komunisty. U komunistů neexistuje korupce, protože u nich existovat nemůže. A že kradou ve velkém? Vítězů se na takové maličkosti nikdo neptá. A sociální demokraté s pomocí komunistů vyhrají. Tak vo co go?
A propos: Co náš dřímající aristokrat Schwarzenberg? Ten už zapomněl, jak mile se komunisté chovali k jeho rodině i k němu samému? No, tady to omluví věk prezidentského kandidáta.
Dobrou noc.
