Když doyen české, ba světové psychologie, profesor Milan Nakonečný chtěl v páně Babišově plátku 5plus2 reagovat na text vyšlý z brka jakéhosi historika, probudila se cenzura. Hydra, která profesoru Nakonečnému dvacet let nedovolovala publikovat. Hydra, která nikdy nezahyne, která pouze spí a která se probudí, kdykoliv se to někomu mocnějšímu hodí.
Profesor Nakonečný, který, na rozdíl od pana historika, dobu vítězství našich pracujících zažil na vlastní kůži, s jeho závěry nesouhlasil a do redakce listu zaslal reakci, přibližně stejného rozsahu, jako původní text. Se zlou se však potázal. Po mnoha a mnoha peripetiích mu byla otištěna pouze malá pasáž, zbytek na facebooku. Není to na dnešní dobu cenzura opravdu těžkého kalibru?
Profesor Nakonečný velmi fundovaně rozebírá klíčové momenty Benešovy vlády, především se zaměřuje na míru jeho viny v komunistickém puči v osmačtyřicátém. Je zřejmé, že Beneš již před válkou byl loutkou poklonkující Stalinovi a komunistům. Nechci rozebírat jednotlivé argumenty profesora Nakonečného. Ty si každý, bude-li mít zájem, může přečíst v Divokém vínu.
V článku profesora Milana Nakonečného však postrádám jednu informaci. Informaci o ostudné glorifikaci tohoto tragikomického a slabošského prezidenta. Ostudný psudozákon Lex Beneš, který Václav Klaus nepodepsal, ale, bohužel, ani nevetoval, je plivancem do tváře všem, kteří trpěli pod nadvládou rudých bestií. Není bez zajímavosti, že tento zákon podepsali pouze pánové Špidla a Zaorálek. Členové strany, která tenkrát valnou měrou pomohla pohřbít demokracii v naší zemi.
Pokud by Edvard Beneš byl prezidentem opravdu demokratickým, nelezl by do zadku Moskvě, potažmo Gottwaldovi a Stalinovi. Nepodílel by se na vytvoření Košického vládního programu, nepodepsal by v říjnu pětačtyřicet na nátlak Moskvy znárodnění a především by nepodepsal demisi demokraticky smýšlejících ministrů v únoru 1948. Byť by musel abdikovat, což ostatně učinil velmi brzy. Pak by se s výhradami dalo souhlasit s tvrzením, že se zasloužil o stát.
Exprezident Beneš nese plnou a neodiskutovatelnou zodpovědnost za čtyřicet let komunistiského teroru v naší zemi. Nese zodpovědnost za smrt Milady Horákové či za umlácení faráře Toufara. Nese zodpovědnost za to, že zrůdy typu estébáckého vyšetřovatele Grebeníčka se dožily v klidu pokojného stáří.
Je ovšem také nutné s úctou se sklonit před senátory, kteří měli dostatek odvahy a tento pseudozákon zamítli.
A co plátek páně Babiše? Bude nadále cenzurovat názory, které se zrovna nenosí? Každopádně má k tomu náležitě nakročeno.
Psáno pro Divoké víno 64/13
