Zpravodajství veřejnoprávní Česká televize, na níž ze zákona musím ještě finančně přispívat, se dle všeho pomalu a jistě stává veřejnoprávní žumpou, která si nezadá s tím nejpokleslejším bulvárem. Zatímco denně věnuje poměrně velký prostor spornému festivalu mravního úpadku naší společnosti, událostem, které jsou morálně na výši, věnuje prostor velmi malý, případně žádný. Přesně podle schématu, kterému jsme zvyklí z Televizních novin. Čím hůř, tím líp. Ostatně, není se co divit, když současný ředitel České televize se vyučil právě v TV Nova.
Ještě před zahájením festivalu homosexuálů se ve vysílání ČT objevily rozhovory a besedy s lidmi, obhajujícími tento smutný jev naší současné společnosti. Pokud se dal prostor názorům poněkud odlišným, potom vyzněl do ztracena buď díky komentářům moderátorů, nebo vytržením myšlenek z kontextu. Odpůrci pražské ostudné akce, kterou mimo jiné zaštítil i pražský primátor, pak vypadali jako zapšklí intolerantní zpátečníci, kteří de facto vůbec nepatří do moderní české společnosti.
Ve stejném týdnu, jako Prague Pride však proběhly v naší zemi ještě dvě velmi významné události, ke kterým veřejnoprávní Česká televize zaujala podstatně odlišný postoj.
Tou první bylo Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Jednalo se o setkání katolické, potažmo křesťanské mládeže se svými kněžími, biskupy a především s Bohem. Nebylo jich zrovna málo. Do Žďáru jich přijelo něco přes šest tisíc. Přes šest tisíc mladých, kteří nehulí, nechlastají ani se nevyžívají v sexuálních excesích. Lidí, kteří ukazují, že to s naší mládeží a také s katolickou církví není zase tak špatné. Akce, které se zúčastnil počet lidí srovnatelný s pražskou Prague Pride, vůbec, ale vůbec nezaujal Českou televizi. Ve zpravodajství, pokud se mi podařilo zjistit, nezazněla o tom sebemenší zmínka. Proč páně Dvořákovy reportéry nezajímalo, co tyto mladé vede k Bohu? Proč mají právě takový postoj k životu? Nejsou mladí křesťané rovněž menšinou naší společnosti? Menšinou se vším všudy, co tento pojem obnáší? Menšinou přehlíženou, menšinou pohrdanou. Menšinou, která je však morálně vysoko nad pokleslou morálkou české společnosti.
Druhou významnou událostí bylo sobotní stoleté výročí korunovace Panny Marie Svatohostýnské. Nikde programové upoutávky, ticho po pěšině. Na emailový dotaz, zda ČT plánuje přímý přenos ze slavnostní bohoslužby, mi bylo sděleno, že se nic takového nechystá. Paní Jitka Jelínková z diváckého centra mi vysvětlila, že „…tuto mimořádnou událost pokrývat v rámci zpravodajských relací v pátek i v sobotu v Událostech v regionech BRNO na ČT1 a dále na ČT24.“ Dramaturg Jiří Florian se rozepsal trošku více: „Česká televize realizuje v letošním roce celkem 22 bohoslužebných přenosů, včetně zahraničních. Přenos ze Svatého Hostýna nemáme v plánu. Slavnosti korunovace P. Marie Svatohostýnské se věnuje Česká televize v jiných pořadech a to např. v Křesťanském magazínu a průběžně ve zpravodajství včetně živých vstupů z Hostýna.“ Opravdu vyčerpávající a fundované vysvětlení!
Když si vzpomenu na některé bohoslužebné přenosy v tomto roce, včetně těch zahraničních, tak unikátní byl přenos z Říma u příležitosti jmenování Msgr. Dominika Duky kardinálem. Byl na ČT 24 a nebyl uvedený v programech, nebyly na něj upoutávky. Naštěstí, mezi lidmi se to rozkřiklo. Tradiční přímý přenos Křížové cesty z Kolosea na Velký pátek jsem mohl shlédnout pouze díky tomu, že mám příjem Slovenské televize. Bohoslužebnými přenosy by však mohlo být rovněž ječení muezinů a ímánů, nebo černé mše nějakých satanistů. I tak by se dala odpověď pana dramaturga Floriana vykládat. Děsím se představy, že by k tomu jednou mohlo dojít.
Jak to však bylo s těmi slíbenými zpravodajstvími? Předně žádné komentáře vysvětlující skutečný význam události. První větší zmínkou byla kratičká reportáž v Událostech ve středu 15. srpna, tedy v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Tam se divák mohl dovědět o chystaných oslavách korunovace. V zájmu objektivity ve stylu ČT bylo však hned konstatováno, že před sto lety se oslav zúčastnilo na sto či dokonce dvě stě (ve čtvrtečních Událostech) tisíc věřících, zatímco letos se jich nečeká více než pětadvacet tisíc. Chytrolíni ze zpravodajské redakce však zapomněli dodat, že stotisícový dav se tenkrát na Svatém Hostýně vystřídal postupně během asi deseti dnů, co trvaly oslavy korunovace. Pokud vezmeme v úvahu, že neoficiálně letošní oslavy výročí korunovace trvají už něco přes týden, že součástí je řada doprovodných kulturních akcí, potom v desetidenním časovém horizontu byl počet poutníků a návštěvníků v daleko přiměřenější relaci, než zaznělo v Událostech. Kromě toho nesmíme zapomenout, že v roce 1912 nebyla naše společnost tak apostatická, jako je tomu nyní. Víra u většiny populace byla ještě živá. Pražská lůza dosud nestrhla Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. Nebylo ještě pobloudilých kněží katolické moderny, kteří pod vedením Karla Farského a za morální podpory tatíčka Masaryka založili Československou církev husitskou. Nebylo ještě komunistického moru, který poslal tisíce kněží a řeholníků do lágrů, pokud je rovnou neumlátili při výsleších. Nebylo čtyřicetiletého vymývání mozků rudou propagandou. Nebylo polistopadové konzumní bezbožecké společnosti.
Vlastní zpravodajství v den výročí korunovace bylo vskutku excelentní. Jen tak namátkou: ve zprávách na ČT 1 ve 13:00 bylo této významné duchovní události věnovány celých čtyřiadvacet sekund. Opravdu hodně vzhledem 82 sekundám, věnovaných Prague Pride. Navíc byli diváci poučeni, že oslavy korunovace se udály „ … v Hostýně.“ To měl divák chápat, že se to vše odehrávalo v útrobách kopce, někde v jeskyni? Nebo si to moderátor popletl s Blaníkem? V Blaníku spí vojsko Svatého Václava, o jehož dědictví tak pečlivě (ne)pečujeme.
O hodinu později na ČT24 se to malinko srovnalo: 53 sekund ze Svatého Hostýna proti 112 sekundám z Prague Pride. Ve večerních Událostech tomu bylo podobně. Ovšem ve 21:00 na ČT24 pochodu homosexuálů byla věnována celá třetina zpravodajské relace, oslavám na Svatém Hostýně ani sekunda.
Opravdu, vynikající ukázka zpravodajského hnoje ve veřejnoprávní televizi. Morálnímu úpadku české společnosti byl věnován značný prostor vysílacího času. To pokleslý vkus současného diváka žádá. Není důležité, zda s pochodem homosexuálů souhlasí či nesouhlasí. V obou případech si u obrazovky vybije své emoce, zbaví se vlastních frustrací. U reportáže ukazující něco kladného se však takový divák nudí, zívá, jde si otevřít dalšího lahváče nebo to přepne na Novu. Tam se aspoň něco děje! Proto je potřeba diváka u obrazovky udržet za každou cenu. I za cenu silného úpadku úrovně veřejnoprávní televize.
Nebo se mýlím?
