V tomto státě jste považován za vrchního šetřílka. Nic proti tomu. Jako ministr financí takovým být musíte. Jenom by bylo vhodné, abyste si zametl před vlastním prahem a se šetřením konečně začal i ve vlastním rezortu.
Jestli dovolíte, začnu poněkud ze široka. Nedávno jsem v dopisní schránce nalezl oznámení, že mám na poště dopis z finančního úřadu. Termín pro vyzvednutí jsem měl stanoven 14 kalendářních dnů. Vzhledem k tomu, že nepobírám sociální dávky a nejsem tudíž stále doma, ale pracuji a tudíž také platím daně a do zaměstnání denně dojíždím téměř 50 kilometrů (ráno 50 tam a večer 50 zpět), v daném termínu jsem se na poštu nedostal. Jelikož jsem věděl, čeho se dopis týkal, předpokládal jsem, že se s příslušnou úřednicí FÚ spojím a dohodnu si převzetí dopisu u ní. Potud žádný problém, tedy ani důvod Vám psát.
Jaké bylo moje překvapení, když druhý den po vypršení termínu jsem nevyzvednutý dopis objevil ve schránce. Dopis s doručenkou s modrým pruhem. Napřed jsem se rozčilil na poštovní doručovatelku, jak si to mohla dovolit. Dopis na doručenku vhodit do schránky! Při zevrubnější prohlídce obálky jsem však zjistil, že pošta je v tom nevinně. Na obálce totiž stálo, že dopis se nemá vrátit, ale vhodit do schránky.
Pokud pominu skutečnost, že dokument z FÚ, ve kterém mohly být a také byly informace, které by měly být uchráněny před třetí osobou, se jen tak vhodí do schránky, odkud se mohl dostat do rukou komukoliv, kladu si otázku, proč tento dopis byl zaslán na doručenku. Dle předtisku na obálce je zřejmé, že se jedná o obvyklý postup, který je však naprosto nesmyslný a pro státní kasu poněkud nákladný.
Zásilka ležela 16 dnů na poště, než byla doručena. Vyzvednutí zásilky může být pro adresáta problematické s ohledem na vzdálenost či pracovní vytížení. S tím mohou být spojeny zbytečné náklady adresáta. To Vás, pane Miroslave Kalousku, nemusí zajímat, protože to není vydání státní kasy, ale moje vlastní.
Vzhledem k tomu, že v konečné fázi zásilka byla vhozena do schránky, bylo naprosto zbytečné posílat ji na doručenku. Obyčejná zásilka by se k adresátovi, tedy ke mně, dostala daleko dříve. Argumentace, že podpisem na doručence má odesílatel v ruce doklad o doručení, je naprosto irelevantní, poněvadž mnohdy, jako např. v mém případě, podpis na doručence není. Institut doručení po uplynutí nějaké čekací doby je pitomost (promiňte mi ten výraz, vážený pane Miroslave Kalousku, ale je z Vašeho běžného slovníku). Doručení se stává „nedoručením“ a daný institut je tudíž pouze nesmyslným alibismem úřadu, v tomto případě úřadu finančního, což v konečném důsledku zatěžuje kapsu daňových poplatníků, jak je zřejmé z následujícího odstavce.
Poštovné dané zásilky činilo 41,80 Kč. Když k tomu připočtu cenu speciální obálky, dostávám se k ceně padesáti korun. Nepočítám tím práci na podatelně FÚ v souvislosti se zpětným zaevidováním doručené či nedoručené doručenky. Cena malé obálky je cca 0,50 Kč a poštovné 10,- Kč. Rozdíl, vážený pane Miroslave Kalousku, si dokážete spočítat sám. Alespoň doufám.
Vážený pane Miroslave Kalousku, kolik takových zásilek na doručenku finanční úřady vyprodukují? Milion? Asi více. A co jiné úřady veřejné správy? Každopádně jsou to desítky, možná stovky milionů vyhozených oknem. Peněz daňových poplatníků, se kterými Vy, jako vrchní státní šetřílek máte zacházet jako se šafránem. Že se jedná o malinkatou kapičku v moři státního rozpočtu? Jenže kolik takových kapiček se zbůhdarma vyplýtvá? Dokonce i malé dítě ví, že z mnoha kapiček se nakonec stává moře.
S úctou Miroslav Pijáček, naštvaný daňový poplatník
