Vzhledem k tomu, že muslimů u nás přibývá, bylo by na místě zabývat se zákonem řešícím zřizování mešit a minaretů. Příklad by si naši zákonodárci mohli vzít od svých kolegů z Kuvajtu, kteří podobný zákon ve vztahu ke křesťanským kostelům už připravují.
Poslanci kuvajtského parlamentu podle webu Hlas mučedníků připravují návrh zákona, který zakazuje výstavbu kostelů a dalších budov sloužících k pořádání neislámských bohoslužeb. Poslanec Usáma al-Munawer, který návrh zákona předkládal, původně požadoval odstranění všech stávajících kostelů ze země, později však upřesnil, že již postavené kostely mohou zůstat stát a zákon pouze zakáže výstavbu nových. Jeho kolegové se mezitím snaží do zákonů proti konverzím zapracovat trest smrti.
Mezitím získává nové ostří také kuvajtský zákon o rouhání. Americký misionář Todd Nettleton k tomu uvedl: „Pokud by tento návrh prošel schvalovacím řízením a byl přijat, svědectví o Kristu by mohlo pro člověka obviněného a usvědčeného z rouhání znamenat trest smrti.“
Ať se nám to líbí či nelíbí, nesmíme zapomínat, že tady nejde o politiku, ale především o náboženství, v tomto případě o Islám. Vlastně i o politiku, poněvadž Islám je politika. Křesťanství a samozřejmě také ateismus (ateismus, tedy bezvěrectví či odpadlictví, je z pohledu věřícího muslima daleko horší, než jinověrství) je pro islám něco zcela neakceptovatelného.
Slovo „islám" je odvozeno ze slovního základu „sil" nebo „salam", což značí mír. Nesmíme však zapomenout, že je to mír pouze pro muslimy. Pro nemuslimy je naopak synonymem strachu, nesvobody, vražd a terorismu.
Slovní základ salám je použit ve známém muslimském pozdravu salam alejkum (As-Salamu Alaykum), což znamená pokoj s Vámi či mír s Tebou. Další významy slova islám jsou podřízení se, odevzdání se. Tím je myšleno bezvýhradné podřízení a odevzdání se Aláhovi. Kdo se bezvýhradně nepodřídí, není muslim, ale nevěřící, čili ďaur (též džaur), kterýžto pojem bývá někdy užíván ve smyslu „ďábel". A věřící, v tomto případě muslim, musí proti ďáblu bojovat.
V Koránu je proto celá řada výzev k tomu, že věřící, tedy muslim, musí vždy a všude a za všech okolností šířit pravou víru, tedy Islám. V Koránu se mnohokrát objevují výzvy proti nevěřícím. Například ve čtvrté súře stojí doslova: "Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za přátele místo věřících! Chcete snad proti sobě dát Bohu oprávnění zjevné?"[1] Jenom z tohoto verše lze doložit, že věřící muslim se nemůže přátelit s nevěřícími. Námitka, že citát je vytržený z kontextu, je silně zavádějící, protože se jedná o liberálně – intelektuální přístup. Bohužel, mnoho lidí Korán interpretuje z pohledu západní, tedy žido–křesťanské tradice. Islám má ale přísně zakázáno jakoukoli interpretaci a Korán je stále, i na hlavních islámských univerzitách, chápán vždy "doslova". Je to právě interpretace, čeho se islamisté bojí nejvíce. Na rozdíl od křesťanství, kde různé interpretace se objevily již v prvním století a v dobách pozdějších vedly ke schizmatům a k protestantismu. Takže západní křesťansko–liberální přístup k interpretaci Koránu, a tedy k Islámu jako takovému, je problém, jehož důsledky mnohé země, jako třeba Německo či Francie musejí řešit. Bohužel, rád bych se mýlil, ale dříve či později to čeká i nás.
Proto bychom se uprostřed našich žabomyších levo–pravých či pravo–levých tahanic měli zabývat i tímto problémem, který většina multikulturalistů a liberálů nevidí a nechce vidět.
Proč nepřijmout pravidla pro zřizování mešit? Má někdo přehled, kolik jich u nás existuje? Pokud se nejedná o výstavbu nové budovy, nebo se neprojeví spontánní odpor veřejnosti, je to mediálně nezajímavé.
S ohledem na přístup islámských a především islamistických zemí by mohlo platit následující pravidlo: kolik křesťanských kostelů se nově zřídí třeba v Saudské Arábii, Iránu nebo třeba v již zmiňovaném Kuvajtu, tolik se jich povolí zřídit u nás. Nikdo nemusí mít strach, že by došlo k nějakému vzájemnému balancování – u vás jeden kostel, u nás jedna mešita. V následujících desetiletích nehrozí, že by se v těchto zemích postoj ke křesťanům nějak změnil. Spíš tomu bude naopak.
[1] Korán 4; 144
