Režisér Zdeněk Troška má úžasné štěstí, že nežije v islámské či dokonce v islamistické zemi. To bychom už o něm hovořili pouze v minulém čase.
Zdeněk Troška při natáčení nového filmu Babovřesky, aneb z dopisu venkovské drbny tím nejhrubším způsobem znesvětil kostel svatého Dismase v Dříteni. A to za slaboduchého požehnání dříteňského obecního úřadu.
Tamní obecní úředníci poskytli sakrální prostor kostela včetně jeho vybavení k natáčení nové komedie zmíněného režiséra. To vše s vědomím, že budova kostela je v obecním vlastnictví, bez ohledu na její užívání katolickou církví. Proto si v něm může dělat co chce, bez ohledu na postoj místního kněze, zvláště, když je to „pouze“ administrátor ex curendo. Nicméně, chci být k obecním úředníkům, shovívavý, neboť stojí psáno, že „blahoslavení jsou chudí duchem“ (srov. Mt 5, 3). Kromě toho, peněžitý příspěvek za znesvěcení kostela se do obecní pokladny, jak předpokládám věčně prázdné, určitě hodí.
Zdeněk Troška si dle všeho zakládá na soustavném zesměšňování církve. Mistrovským způsobem to dokázal v pochybně slavné trilogii Slunce, seno a …, v níž figurka faráře Otíka je mistrovskou karikaturou katolického kněze zcela ve smyslu marxisticko–leninského učení. Troška tak beze studu udělal úlitbu svým socialistickým chlebodárcům, aby mu bylo dovoleno za peníze pracujícího lidu natáčet opravdu hodnotné komedie. Názory na uměleckou úroveň si lze přečíst na serveru ČSFD. Nebýt vynikajících hereckých výkonů špičkových herců, nebylo by se na co dívat.
Režisér Troška bez ohledu na skutečnost, že byl jeden z největších církevních svátků, slavnost Těla a krve, známá spíš pod starším označením Boží tělo, nechal vyvléct oltář, konkrétně obětní stůl, před kostel. To, že se v ten den v kostelíku mše svatá neslavila, není podstatné. A propos: nebylo to snad právě proto, že v kostelíku trošku řádil Troška? Nevím, ale myslet si to můžu.
Tento režisér, který kromě výše zmíněné trilogie dokázal natočit trilogii jinou, která představuje nejhorší počin české kinematografie, tedy tři díly Kameňáku, je také vynikajícím kazičem (jiný, příhodnější výraz by byl žalovatelný) filmových pohádek. V té poslední, která představuje špičku filmově – pohádkové mizérie, tedy v Čertově nevěstě, rovněž se naváží do věřících směšnou postavičkou svaté Kryšpíny.
Troška, doposud vděčný někdejším socialistickým chlebodárcům, nezůstal pouze u znesvěcení kostelíka a obřadního stolu. V zesměšňování Církve a věřících jde podstatně dál. Jednou z hlavních postav této určitě špičkové komedie je farář Šoustal. Pan režisér to okomentoval slovy, že takový je život a že „… tenhle velebníček měl prostě smůlu … .“ Ano, velebníček měl smůlu, protože scénárista z milosti páně Troškovy mu takové jméno dal. A Církev, ta ať jde do p … . Jen když to bude divácky vděčné. Ono je to točeno především pro určitou sortu diváků, kteří se nejvíce rekrutují z diváků některých komerčních televizí.
Na uměleckou úroveň tohoto tzv. režiséra je hodně názorů na ČSFD. Jeden z nich, vztahující se k právě natáčenému filmu si dovolím ocitovat: „JP (plné jméno recenzenta samozřejmě neuvádím) – odpad! Pane ''režisére'' Troško, já se vážně divím, že Vás, Vaše sponzory a především Vaše tupé diváky, hanba nefackuje. S každým dalším filmem zatloukáte další a další hřebíčky do rakve české kinematografie. Nejste režisér, jste … masivně šířící hloupý humor.“
Ve své vděčnosti k bývalým budovatelům lepších zítřků jde tento tvůrce se svým scénáristou rovněž proti církevním restitucím, tedy proti vráceni ukradeného. Tím tito tvůrci potvrzují a propagují zlodějskou morálku velké části české společnosti, která je však morálkou především budovatelů lepších zítřků.
Na podporu tvůrců tohoto filmového braku okamžitě vystartoval jeden pisálek, nějaký David Zápal. Když si člověk prohlédne databázi jeho článků, ihned pozná, že vrána k vráně sedá. Troška se Zápalem se tak dlouho hledali, až se našli, řekli by moje mamička.
Tento novinářský génius nehorázným způsobem napadá faráře ex kurendo v Dříteni P. Jána Němce, který měl tolik odvahy, že proti znesvěcení kostelíka protestoval. Zmíněný pisálek o páteru Němcovi velmi urážlivě a pohrdlivě napsal: „Málem ho trefil šlak, když se dozvěděl, že obec „jeho“ kostelík propůjčila pro takovou nemravnost jako je natáčení „strašně hříšného“ filmu, kvůli kterému jistě přijdou do spárů Lucifera všichni, kdo na něj jen pomyslí nebo ho zahlédnou v půjčovně! … Chybělo však málo a pohodové natáčení snímku zkazila jedna nepřející duše. Snad se za ni bude celý štáb vroucně modlit... .“ O intelektuální úrovni Davida Zápala si každý soudný člověk musí udělat náležitý obrázek. Vlastně, o celém štábu, natáčejícím toto veledílo, stejně jako producentovi a sponzorech, obecních úřednících v Dříteni, to platí rovněž. „Otče, odpusť jim, neboť oni nevědí, co činí!“ (Lk 23, 34)
Ó, jak závidím muslimům! Ti si dokážou uchránit to, na čem se zrodila a vyrůstala jejich kultura. Ne, neboj se vážený čtenáři, nestal jsem se příznivcem Islámu. Jenom konstatuji, že kdyby si dnešní křesťané vážili hodnot, na kterých vznikla evropská kultura, nebylo by možné, aby se stalo něco podobného, jako v Dříteni. A pokud by si to tito rádoby kulturní činitelé dovolili, už bychom o nich hovořili v minulém čase.
Tak mne napadá: proč se Zdeněk Troška podobným způsobem nenaváží do muslimů? Proč neznesvěcuje Islám? Proč neuráží Mohameda? A proč si toto všechno dovoluje ke křesťanům? Protože má z muslimů strach. Je z nich prostě po…, poněvadž oni by si to nenechali líbit a slavného pana režiséra by si pěkně podali. Křesťané v této zemi, a vlastně ve většině Evropy, jsou těmi pravými ovcemi, které by se nechali klidně odvést na porážku, jen aby někomu neublížili. To, že po nich kdekdo kálí, berou jako svůj úděl. Bohužel a zároveň naštěstí. Pro koho naštěstí? Pro lidi, jako jsou Troška, Zápal a jim podobní.
