Proti vysokým platům šéfů velkých firem vytáhl se svými věrnými Jiří Paroubek Na otázku, zda by politici neměli se snižováním platů začít u sebe, když už chtějí umravnit nemravné příjmy jiných, zareagoval však zcela neočekávaně. Aniž by vzal v potaz obecně položenou otázku, vzplál hněvem spravedlivých ve smyslu rčení, že trefená husa nejvíce zagagotá. On je přece chudák, který má jeden z nejnižších poslaneckých platů. A funkci předsedy strany, mající ve svém názvu slovo „sociální“, vykonává naprosto nezištně, tedy zadarmo. Jinými slovy řečeno, se svým platem, který se s dalšími dávkami točí někde kolem jednoho sta tisíc měsíčně, dle všeho stěží vyžije. Člověku nakonec musí být takového sociála líto. Nebylo by na místě nějak mu pomoci, třeba formou veřejné sbírky? Vždyť na jednoho jeho stranického kolegu už sbírka úspěšně proběhla. Byť z jiné příčiny.
Omlouvám se všem, ale došlo k nechtěné aktivaci starého článku ze 6.5.2009.
V konečném důsledku jsem tomu rád. Přestože o jeho aktuálnosti či neaktuálnosti by se dalo diskutovat, ohlas čtenářů potvrzuje, že se toho zase tak moc nezměnilo. Snad kromě toho, že Paroubek již není u vesla. O současných propagátorech lepších zítřků, ať již levých či těch pravých, to však platí beze zbytku.
Proti vysokým platům šéfů velkých firem vytáhl se svými věrnými Jiří Paroubek Na otázku, zda by politici neměli se snižováním platů začít u sebe, když už chtějí umravnit nemravné příjmy jiných, zareagoval však zcela neočekávaně. Aniž by vzal v potaz obecně položenou otázku, vzplál hněvem spravedlivých ve smyslu rčení, že trefená husa nejvíce zagagotá. On je přece chudák, který má jeden z nejnižších poslaneckých platů. A funkci předsedy strany, mající ve svém názvu slovo „sociální“, vykonává naprosto nezištně, tedy zadarmo. Jinými slovy řečeno, se svým platem, který se s dalšími dávkami točí někde kolem jednoho sta tisíc měsíčně, dle všeho stěží vyžije. Člověku nakonec musí být takového sociála líto. Nebylo by na místě nějak mu pomoci, třeba formou veřejné sbírky? Vždyť na jednoho jeho stranického kolegu už sbírka úspěšně proběhla. Byť z jiné příčiny.
Snižování platů vrcholovým manažerům firem, v nichž stát má nějakou větší či menší účast, je z pohledu občanů krok velice potřebný. Zdrojem těchto platů nejsou jenom zisky podniků, které tito šéfové řídí, ale také peníze daňových poplatníků, pokud jejich hospodaření není ziskové. Navíc v době hospodářské krize se díky těmto vysokým platům snižují i případné zisky, které by mohly být použity jinak. Otázkou je, zda tyto úspory na platech v konečném důsledku někomu něco přinesou. V podstatě se jedná o pověstnou kapku v moři rozpočtového deficitu, který s ohledem na právě probíhající recesi nedokáže prakticky nikdo přesně odhadnout. Ukázat na nemravné zisky velkých šéfů firem se však obvykle hodí. Ten, kdo se toto odváží, je pak odměněn ovacemi anonymního davu. Otázka, zda se jedná o šéfy ziskových či ztrátových, státních, polostátních či soukromých firem, není z tohoto pohledu podstatná.
Ze stejného soudku je též i otázka platů a dalších náhrad politiků, tedy i Jiřího Paroubka a jeho věrných. Ti na rozdíl od šéfů státních a polostátních podniků jsou placeni zcela z našich daní. Úspěšnost vrcholového manažera se dá posoudit poměrně snadno na základě ziskovosti či ztrátovosti firmy, kterou řídí. Podle čeho však objektivně hodnotit politika? Podle množství skandálů ventilovaných médii, podle počtu vulgarismů, jimiž nešetří někteří vládní ani opoziční potentáti, podle partajní disciplíny, či podle čeho? Jsou politici honorováni přiměřeně nebo jsou podhodnoceni nebo naopak přepláceni?
Je zřejmé, že posoudit činnost někoho jiného je velmi obtížné. Práce politika není určitě jednoduchá, a zcela jistě si vyžaduje plné nasazení. Proto bych neměl žádné námitky proti výši platů politiků, kdybych právě zde neviděl zakopaného psa. Kolik politiků vykonává souběžně více funkcí! Vedle poslanecké či senátorské velmi často funkci stranickou či další politickou. Poslanec a ministr, poslanec a krajský hejtman, senátor a ministr, kromě toho navíc v některých případech i šéf strany. Pokud je možné toto vše vykonávat souběžně, pak si musím položit otázku, jaká je pracovní náplň těchto lidí. Potom každý pomocný dělník si zaslouží stejný nebo i větší plat, než takoví politici. Aby totiž mohli zvládat všechny tyto činnosti, potom jsou možné pouze dvě vysvětlení.
Buď se jedná pouze o formální činnosti a potom by zde měl být pouze formální plat. Nebo se o formální činnost nejedná, ale je vykonávána nezodpovědně systémem „rozděluj a panuj“. Tedy rozdělí se úkoly a někdo to už udělá. Ten „někdo“ je však opět placený z peněz daňových poplatníků a pravděpodobně ne špatně. Zdůvodnění, že tito lidé téměř nespí a neznají pojem volného času neberu. To se dá dělat jen určitou dobu, ale ne soustavně.
Z tohoto pohledu otázka, proč politici nezačnou se snižováním platů u sebe, není zas tak od věci. Pokud svou práci nevykonávají s plným nasazením, takže mají prostor i pro jiné činnosti, které jsou navíc rovněž velmi dobře honorované, pak bych asi neměli dostávat plný plat. A stěžovat si přitom, že příjem ve výši čtyřnásobku průměrného platu je nízký, považuji za vrchol sprostoty a arogance. Nebo též hlouposti. Protože pokud Jiří Paroubek své rozhorlení myslel doopravdy, pak by měl zvážit, zda strana, jejímž je předsedou, je stranou sociální.
Znovu zdůrazňuji, že práce politika je velmi náročná a zodpovědná. Proto se omlouvám všem poctivým politikům, o kterých není tolik slyšet, ale kteří plní svá poslání opravdu s plným nasazením a platy si zaslouží. Těch je určitě většina. A jim tento článek nebyl určen. Byl však určen voličům, kteří sami mohou rozhodnout, zda z jejich peněz budou placeni jen ti politici, kteří si to zaslouží.
