Až neskutečně nízké ceny takzvaného povinného ručení nabízejí některé pojišťovny a mnozí makléři. Avšak v okamžiku, kdy pojišťovny mají platit, mohou klientům zbýt pouze oči pro pláč.
Řada pojišťoven a pojišťovacích makléřů, i přes snahu ČNB a nový Občanský zákoník, už delší dobu jede v cenové válce, v níž přetahují klienty na povinné ručení (POV) konkurenčním pojišťovnám. Velcí hráči na trhu této válce do určité míry odolávají a tím mají tzv. povinné ručení či havarijní pojištění dražší. ČNB se svými zásahy snaží tomuto zabránit (o tom v jiném článku), ale klienti jsou stále bombardováni nabídkami superlevných POV. Mnozí takým nabídkám, jak jinak, neodolají.
Co se za levným povinným ručením skrývá?
Především je to výše krytí klienta. Standardně nejnižším povinným ručením je varianta 35/35. Samozřejmě jsou výjimky. Co tento tarif znamená?
Škoda na majetku
První číslo, dalo by se říci „čitatel“ je pojištění škody na vozidle a majetku třetí osoby. Tedy v této variantě se jedná o krytí do 35 milionů. U několika málo pojišťoven je nejnižší hranice 40 milionů.
Každý, kdo si sjednává POV, si myslí, a spousta nesvědomitých prodejců je v tom utvrzuje, že takovou škodu nemůže nikdy mít. Vždyť i ta nejdražší auta nemají takovou cenu. A ta jejich stará šunka? Problém je v tom, že se nejedná o pojištění vlastního vozidla, tedy vlastní škody, ale o škodu, kterou zaviním vůči někomu jinému. I tak taková škoda, jak každý nesolidní prodejce klientovi řekne, je velmi málo pravděpodobná. Přestože se jednotlivé materiální škody sčítají, muselo by se jednat například ovelkou řetězovou havárii neoficiálního závodu luxusních aut Diamond Race, nebo o ekologickou havárii.
Škoda na životě a zdraví
Druhé číslo, tedy „jmenovatel“ daného tarifu, určuje krytí na životě a zdraví. Tato sazba je základní sazbou u téměř všech pojišťoven. Je to krytí dostatečné? Navíc, na rozdíl od materiální škody, škody na životě a zdraví se nesčítají, hradí se každý případ jednotlivě. To znamená, že když deset lidí utrpí újmu ohodnocenou třeba i na horní hranici 35 milionů, pojišťovna vyplatí desetkrát 35 milionů. Není takové krytí dostatečné? Je nutné sjednávat si něco dražšího? Pro názornost uvedu jeden případ z mnoha, které každoročně pojišťovny musí řešit.
Jedenatřicetiletý řidič Fabie nedal přednost motocyklu, na němž jeli dva mladíci ve věku 21 a 22 let, oba vysokoškoláci. Oba motorkáři měli smůlu, pro řidiče Fabie, a přežili to. Ačkoliv měli přilby, utrpěli těžká poranění hlavy a páteře. Následovalo několik náročných operací, oba zůstali doživotně na vozíku, protože ochrnuli. Soud náhradu škody vyčíslil následovně:
a) Oba měli celkem služné pojistky na úraz a invaliditu. Jejich pojišťovna jim pojistky sice vyplatila, ale domáhala se náhrady škody na viníkovi, tedy řidiči Fabie.
b) Náklady na operace a léčení u každého přesáhly milion korun.
c) Žádný z nich už nikdy nedostuduje, už nikdy nebude pracovat. Soud vyčíslil celoživotní společenskou újmu a také celoživotní ušlý výdělek. Vycházel přitom z průměrného platu vysokoškoláka v oboru, který studovali.
d) Oba jsou doživotně odkázáni na pečovatele. Soud proto vyčíslil celoživotní náklady na pečovatele.
e) U každého z nich se musely udělat bezbariérové úpravy jejich bytů, koupě vozíků a dalších, poměrně drahých kompenzačních pomůcek.
f) Nakonec soudní výlohy, právníci atp.
Suma sumárum, soud vyčíslil celkovou výši škody na 117 milionů korun. Řidič měl povinné ručení v základní, tedy nejlevnější v základní variantě 35/35. Pojišťovna tedy vyplatila každému motorkáři 35 milionů a ani o korunu víc. Do částky 117 milionů zbylo ještě 47 milionů. Pokud by řidič měl povinné ručení ve variantě 100/100, všechno by zaplatila pojišťovna.
Kdo těchto zbývajících 47 milionů zaplatí? Řidič Fabie. Soud předběžným opatřením mu obstavil veškerý majetek, takže jej brzy navštívil soudní vykonavatel nebo exekutor. Navíc byly obstaveny veškeré účty a také výdělek. Tento nešťastník, který ušetřil pár stokorun na POV je až do své smrti odsouzen žít pouze ze životního minima. Kdyby zemřel dřív, než všechno splatí, což se dá předpokládat, budou platit jeho děti či vnuci. Dluhy se totiž dědí.
Proto si sjednávejte to nejlevnější povinné ručení!
Máte naději, že do konce života budete platit jako mourovatí.
A děti vás budou proklínat.
NEBO SI RADĚJI PÁR STOKORUN ROČNĚ PŘIPLATÍTE?
Autor článku prohlašuje, že není agentem ani spolupracovníkem žádné pojišťovny, tudíž si tímto článkem nedělá reklamu.
