Vláda Jana Fischera včera nepodpořila dva poslanecké návrhy, jejichž cílem je boj proti lichvě a nevýhodným podmínkám spotřebitelských úvěrů. Podle vlády přinese potřebné změny začlenění evropské směrnice o spotřebitelských úvěrech do české legislativy.
To je velmi dobrá zpráva pro všechny lidumily, kteří ochotně pomáhají všem, kdo jsou v tísni a k nimž se banky z jakéhokoliv důvodu obracejí zády. Špatná pro všechny, ,kdo jsou nuceni pomoci těchto lidumilů použít.
Na našem trhu existuje celá řada nebankovních společností, které zcela legálně poskytují hotovostní a účelové půjčky či úvěry. Jako výhodu a doslova jako tahák ve svých nabídkách zdůrazňují, že půjčí i těm, komu nepůjčí v bance a navíc nenahlížejí do tzv.registru dlužníků. Podmínky, za kterých jsou pak podepisovány příslušné smlouvy, jsou v drtivé většině případů pro klienty těchto“bankéřů“ značně nevýhodné a tvrdé. Daleko tvrdší, než je tomu u bank.
Získat úvěr či půjčku u banky není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát např. z reklamních spotů. Banky jsou ve výběru svých klientů velmi opatrné. Obzvláště, když se jedná o drobnou klientelu, u níž by se mohlo vyskytnout určité riziko nižší platební kázně. Kéž by tomu bylo tak při sjednávání úvěrů řádově v milionech či desítkách až stovkách milionů. Kdyby i zde panovala taková opatrnost, nemusely by mnohé banky mít problémy, které se nakonec projevily na vzniku a průběhu krize, dosahující již globálních rozměrů. Pro drobného klienta však stačí i malý záznam o zpožděné platbě a již má problém. Pokud z jakéhokoliv důvodu nakonec došlo k exekuci pohledávky banky, potom je takový člověk, při informačním provázání bankovních domů, odstřihnut od veškerých bankovních půjček na poměrně dlouhou dobu.
Důvody, proč si lidé potřebují půjčit jsou velmi rozmanité. Zdaleka to nebývá jenom touha po přepychu nebo tzv. život nad poměry. Často k tomu dochází v důsledku citelného poklesu příjmů. Příčinou může být např. úmrtí v rodině nebo změna či ztráta zaměstnání. V posledních měsících jako nový fenomén příčin insolventnosti se projevil nový způsob výplaty dávek, zej. mateřské či nemocenské, jakožto geniální výtvor páně Nečasova ministerstva. Potom stačí, aby takový člověk měl z „lepších časů“, kdy si to mohl dovolit nějaký závazek a tento pak není schopen splácet. Pak si půjčí a vyráží takříkajíc klín klínem, tedy jeden dluh druhým. V případě zpoždění dávek, a děje se tak v dost vysokém počtu případů, to může narušit sice bezdlužný, ale přitom „vyšpónovaný“ rozpočet rodiny. I tito lidé, byť by nefigurovali v registru dlužníků, jsou bankami automaticky zařazeni mezi rizikovou klientelu.
V tomto okamžiku jsou peněz potřební lidé v podstatě naservírováni pro nejrůznější nebankovní bankéře. Ať již se jedná o firmy s příslušnými licencemi, nebo o bohaté jednotlivce, půjčující tzv. načerno. A protože jsme ve zlém světě, který všem ubližuje, tak tito spasitelé si svou pomoc nechají náležitě zaplatit. Samozřejmě, že při jednáních jejich agenti zdůrazňují jen a jen zájmy klienta.
Jak je to s hájením zákazníkových zájmů vím z vlastní zkušenosti, kdy jsem si kratší čas přivydělával u jedné úvěrové společnosti, která se před rokem překonvertovala ve společnost jinou. Velmi brzy jsem toho nechal, protože jsem nedokázal předstírat, že lidem pomáhám z jejich průšvihu, přičemž jsem je dostával do průšvihu ještě většího. Na školeních nám mimo jiné bylo zdůrazňováno, že se máme tvářit před zákazníkem tak, jako by měl vždy pravdu a tak ho vmanévrovat do situace vedoucí k podpisu smlouvy. Přitom jsme však nesměli zapomínat na skutečnost, že klienti a priori lžou. Tato společnost měla např. nabídku tzv. automatického revolvingu. To znamená, že po splacení určité části dluhu a při dobré platební morálce společnost zašle na účet klienta další částku za stávajících podmínek. To v konečném důsledku mělo vést, a také vedlo, že zákazník stále splácel a prakticky nikdy s tím neskončil, pokud se včas této služby nezřekl. Mnozí klienti často tuto možnost dopředu odmítali. Tak se změnil formulář žádosti o úvěr. Již se nezatrhávalo okénko, že klient revolving chce, ale že ho nechce. To se pak zapomnělo zatrhnout, čehož si klient většinou nevšiml. Jištění splátek bylo zajišťováno bianco směnkou, případné zpoždění splátek se vymáhalo dost tvrdě. Na jejich obranu musím říct, že jsem nezaznamenal zneužití směnky a po splacení úvěru se směnka vracela klientovi. Částka, o kterou vypůjčenou částku klient přeplatil, byla podstatně vyšší, než u bývá u bankovních úvěrů.
Přímo hororový princip hotovostních půjček byl např. u Fast Finance. Tato společnost, která dle obchodního rejstříku stále existuje a v minulém roce byly do ní napumpovány velké peníze z Kypru, de facto neexistuje. Splátky u této společnosti byly týdenní, doba splatnosti jen několik týdnů. Dlužník zaplatil společnosti úrok řádově ve stovkách procent. Zpoždění splátek bývalo finančně sankcionováno a to dost citelně. Zpoždění či nedoplatky byly vymáhány velmi neurvalým způsobem. Jištění bylo údajně bianco směnkou. Zdůrazňuji „údajně“, protože většina klientů si není vědoma, že by při sepisování smlouvy vypisovala a podepisovala nějakou směnku. Nicméně, na tisíce z nich, i když svůj dluh splatili před několika lety, jsou podány žaloby jednou kyperskou společností, které, dle všeho dodatečně vyrobené, směnky byly prodány. Jen u brněnského a ostravského krajského soudu leží 3 650 žalob. Na tohle téma před několika týdny byla reportáž v Televizních novinách na TV NOVA. Samostatný článek o této kauze zveřejním ještě tento týden.
Na podobném principu pracuje i jiná velmi známá společnost. Rovněž zde se jedná o krátkodobé úvěry s týdenními splátkami a vysokým přeplacením dluhu. Výběr splátek bývá prováděn agentem, se kterým klient sepsal smlouvu a zpoždění jsou opět vymáhána velmi tvrdě. Na rozdíl od vykuků z Fast Finance zde není směnečné ručení.
Ve smlouvách o úvěrech u mnohých úvěrových společností, mimo jiné napsaných velmi drobným písmem a často předložených klientovi až při podpisu smlouvy bez ponechání času na důkladné prostudování, není nikdy zapomenut dodatek, že klient podepisuje smlouvu zcela dobrovolně bez jakéhokoliv nátlaku. Taková formulace je zcela pokrytecká. Je totiž naprosto evidentní, že lidé v tíživých finančních situacích, ať již se do nich dostanou jakkoliv, zaviněně či nezaviněně, nejsou prosti nátlaku. Nátlaku tíživé, většinou stresové situace. Při představě, že normálním způsobem jim nikdo nepomůže. Kdo něco podobného nezažil, těžko to může pochopit. Je to opravdu hrozné! Veškerá logika potom jde stranou při vědomí, že se konečně našel někdo, pro koho je partner a kdo mu pomůže. Bez ohledu na výši přeplacení půjčené částky, i když se v mnoha případech klidně dá hovořit když ne o lichvářských úrocích, tak alespoň o nemravných.
Z výše uvedeného je zřejmé, že do džungle na trhu nebankovní půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, je nanejvýš nutné zavést alespoň nějaký řád a pořádek. Stanovit, kdy zisk úvěrové společnosti se dá ještě považovat za mravný. Rovněž banky by se měly zamyslet, zda i část takové klientely by nedokázaly obsáhnout. Vždyť v nebankovním sektoru jsou, a s ohledem na systém vymáhání dluhů musí být, schopni splácet své dluhy ve splátkách daleko vyšších, než by tomu bylo u bank. .
Odmítnutí poslaneckých návrhů na řešení této nepřehledné situace s odvoláním se na připravovanou evropskou směrnici se mi proto jeví jako zcela nezodpovědné a pokrytecké. Zmiňovaná směrnice totiž ještě neexistuje a je otázkou, kdy spatří světlo světa. Nic nebrání kterékoli zemi řešit konkrétní problémy v rámci vlastní legislativy. Případné rozdíly mezi evropskou směrnicí, která dle všeho bude mít pouze charakter doporučení, lze zapracovat do již existující právní normy. Mám z toho pocit, že se jedná asi o kyselé jablko, do kterého se vládním „paňácům“ z nějakého důvodu nechce kousnout. Doufám, že poslanci se tímto postojem vlády nedají odradit a zmíněné návrhy neskončí na dně zásuvky stolu.
Nebo zvítězí zdravý rozum a vláda lichváře nepodpoří? Zázraky se někdy dějí.
