Prezident Klaus – jediný prezident od dob T.G.Masaryka, který se nesklání před ničím diktátem. Ani před domácím, tím méně před zahraničním. A především, je věrný svému prezidentskému slibu.
Dokážeme to ve své malosti někdy ocenit?
Dokážeme ocenit, že prezident Klaus, jako téměř jediný vrcholový politik naší země se dokáže s donkichotským úsilím postavit proti všem, když se mu jeví, že je to v zájmu země v jejímž čele stojí?
Dokážeme ocenit, že tyto zájmy hájí dle nejlepšího vědomí a svědomí?
Hradnímu pánovi se vytýká, že nectí zákony a Ústavu. Naopak! Právě proto, že zákony a Ústavu ctí, chová se tak, jak se chová, ve stylu „padni, komu padni“.Všichni, kdo se odvolávají na prezidentský slib, měli by si ho nejprve přečíst. Prezident naší země slibuje věrnost České republice a že bude zachovávat Ústavu a zákony. Pokud to někdo nevidí, tak prezident Klaus právě toto činí! Dále slibuje, „…že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Kdo se opováží tvrdit, že tak nečiní? To, že Lisabonskou smlouvu schválil parlament a senát neznamená, že její ratifikace je v zájmu této země. Uvědomují si všichni tzv. „proevropští“ kritici, že jsme do EU nevstoupili na základě souhlasu většiny obyvatel? Že pro vstup do EU hlasovalo necelých 43% oprávněných voličů? Bohužel, nízká účast v referendu nahrála „proevropanům“, takže jsme tam, kde jsme.
Prezident Klaus se ozývá se svými námitkami pozdě. Proč tak neučinil dříve? Takové a podobné námitky padají ze všech stran Avšak raději na poslední chvíli, než vůbec. Prezident Klaus si tak alespoň zachová tvář. A ukáže, že naši zemi nelze jen tak odsunout někam do kouta. A propos. On jen tak nemlčel. Nejednou vystoupil se závažnými připomínkami. Stačí se podívat na jeho webové stránky. Ale jeho hlas byl ze všech stran umlčován.
Je českou, ale i moravskou tradicí, kopnout si do každého, na koho je pořádána štvanice. Zvláště, když se o dotyčného otře kdejaký mluvka zvenčí. Dřív to bylo z Moskvy, dnes je to z Bruselu.
Jak si nekňubové v Bruselu představují konstruktivní jednání? Příkladem takového konstruktivního přístupu může být výrok francouzského prezidenta Chiracka, který řekl na adresu nových zemí Evropské unie, když vyjádřily samostatný názor, že propásly dobrou příležitost mlčet. Jeho nástupce Sarkozy na naše hlavy, nejenom na tu Klausovu, dští oheň a síru. Co udělá, když si postavíme hlavu? Pokud vím, žádného Napoleona, kterého by na nás poslal, nemá. Ani momentálně nemá, komu by nás strčil do chřtánu, jak to jeden z jeho předchůdců udělal před jedenasedmdesáti lety.
Prezident Klaus v žádném případě „netuneluje Evropu“. Je to skutečný politik velkého formátu, žádný antipolitik. A jako jeden z mála se snaží pro naši zemi v rámci budoucí Evropy získat co nejlepší postavení. Ukazuje, že se s námi musí počítat, že si nedáme nic diktovat.
Antiklausovská štvanice hned tak asi neskončí. Co udělají naši zákonodárci? Odvolají ho z funkce? Tato varianta je sice krkolomná, ale možná. Potom nějaký probruselský oblizmiska lisabonský pamflet podepíše.
A my opět budeme servilními služebníčky. Ále, co! Vždyť v tom máme dlouholetou praxi.
