Směr, který pod vedením staronového vůdce Cyrila Svobody nabírá posjezdová KDU-ČSL může potěšit především Jiřího Paroubka. Ale je tu ještě problém, který představuje Charita, jíž lidovecký předseda údajně chce sebrat dům.
Ten již před sjezdem naznačil, kudy se bude strana ubírat pod jeho vedením. Potrestáním lidí poctivých a usilovně pracujících zavedením progresivní daně, kterou kromě Paroubka proklamují též jeho marťanští přátelé. Zcela v orwellovském stylu, kdy „… všechna zvířata jsou si rovna, jen některá si jsou rovnější.“ Toto rovnostářství už tady bylo. Moje generace si řeči o tom, že všichni máme stejné žaludky, pamatuje velmi dobře. Nebo už jsme zapomněli? Někdy mi to tak připadá. Přitom těch rovnějších, tedy těch s poněkud odlišnými žaludky, bylo i tehdy dost. Jenomže se jednalo o vyvolené a nějak se o tom nemluvilo. Vlastně nesmělo. A běda, když někdo bez něčího souhlasu chtěl vybočit z řady! Rovnostářské proklamace mu hned byly připomenuty.
Většina členské základny KDU-ČSL nedosahuje na příjmy, kdy by se jich progresivní zdanění dotklo. Tak to tudíž nejméně bolí. Aniž si to uvědomují, prosazují tím komunistický pojem stejných žaludků. Proč lidé s nižšími příjmy, a bohužel často nejen oni, závidí bohatším? Zdaleka ne všichni bohatí či alespoň zámožní, nabyli své majetky nepoctivě. Většinou se jedná o obrovskou dřinu spojenou s rizikem, že mohou o vše přijít. Kromě hrstky velmi bohatých lidí, mezi nimiž podíl nepoctivých nemusí být zrovna malý, by se progresivní zdanění dotklo i menších a středních podnikatelů, kteří zajišťují nejvíce pracovních míst. To by v konečném důsledku mohlo vést k dalšímu propouštění nebo ke krachu těch slabších a tím ke zvýšení nezaměstnanosti. Není za vším tím rovnostářstvím pouze lidská závist, že někdo je úspěšnější, že má víc než třeba já? To je ovšem silně nekřesťanská vlastnost. Závist sama o sobě není hřích, ale téměř vždy byla příčinou hříchů těžkých, přetěžkých. To by lidovci skutečně chtěli? Poškodit lidi podnikavé a snaživé. Co se týká bohatých grázlů, od toho jsou policie a soudy. Že se jim nedá věřit? Ale pak pojďme všichni k volbám a zvolme představitele, kteří pořádek dokážou zajistit. Ale nelikvidujme snaživé a poctivé, kteří mají smůlu, že svým úsilím zbohatli.
Ale teď bych se vrátil zpět k osobě Cyrila Svobody. Je staronovým předsedou. Zdá se, že si už nikdo nevzpomíná, jak se stal předsedou poprvé. Jak rozbil čtyřkoalici, která v senátních volbách v roce 2000 zaznamenala obrovský úspěch. Jak doslova „vyhodil ze sedla“ tehdejšího předsedu Kasala, aby se sám stal jeho nástupcem a který mu dnes poklonkuje. Jeho „tanečky“ při sestavování koaliční vlády se sociálními demokraty, aby se nakonec stal ministrem zahraničí. Ve funkci předsedy se dlouho neohřál a byl celkem snadno vystřídán právě Miroslavem Kalouskem.
Proč vzpomínám na staré hříchy? Protože mi velmi připomínají současné kličky, které Cyril Svoboda provádí nyní s požehnáním sjezdu. Stále je totiž reálná šance, že by Paroubkovi hoši mohli vyhrát volby. A potom by Cyril mohl být pro Jirku dobrým spojencem. Vždyť i ty nešťastné poplatky u doktora by se nějak spláchly. A takové nehoráznosti, jako např. školné? Fuj! A ještě jednou fuj! A ministerské korýtko je jisté.
Cyril Svoboda však zapomíná, že jeho mandát není nikterak silný! Dostal pouze 157 hlasů, což odpovídá pouhým 52 procentům. Svůj mandát však považuje za silný, protože podle jeho prohlášení v on-line rozhovoru na i-dnes 1.června, je zde složení orgánů strany podporující program strany. Tedy Cyrila Svobodu. Dokázal se obklopit správnými lidmi. Proto již několik okamžiků po svém zvolení mohl prohlásit, že je nutné stranu sjednotit silnou disciplinou? To mi ovšem také něco připomíná. Jak to chce udělat? Chce třeba zavést finanční sankce ve stylu Davida Ratha? To by mohl u kandidátů před volbami. Ale co ostatní, řadoví členové? Bude se za každý odlišný názor vylučovat? V tom mají dokonalou praxi červení i oranžoví. Ostatně to řekl sám. Kdo nebude souhlasit, sám se vyloučí.
Bagatelizace odchodu nejen některých čelných představitelů strany, ale i řadových členů, je nemístná a nešťastná. Srovnávat to s Bartončíkovou aférou je nemístné a velmi hloupé. Jedná se o zcela jinou situaci a jiné problémy. Zdaleka se nebude jednat o pouhých 52 členů, kteří odešli s Bartončíkem. Už nyní je jich podstatně více. Lidoveckou členskou základnu to asi nezruinuje. Stačí se podívat na její věkové a sociální složení. Mnozí z těchto členů ani v podstatě nechápou, o co vlastně jde. Navíc vím z vlastní zkušenosti, že někteří starší členové ke svému vedení vzhlížejí téměř s nábožnou úctou. Tím je nechci zesměšnit a svým způsobem si jich za to vážím. Já to totiž nedokážu. Nedokážu se poklonkovat každému, kdo chce zavádět disciplínu s mandátem 52 procent! Na to jsem, vzhledem ke svému věku, příliš tuhý v kolenou.
A ještě jeden problém!!!
Cyril Svoboda se odmítá vyjádřit ke kauze s činžovním domem v pražských Dejvicích, o který vede spor s Charitou, resp. S Domovem svaté Rodiny, který se stará o lidi s mentálním postižením. Předseda strany, která má ve svém názvu „křesťanská“, tak činí medvědí službu právě této straně. Myslím, že KDU-ČSL nedávno dost utrpěla čunkovskými kauzami, které tehdejší předseda Čunek spíše mlžil, než vysvětloval. Proto pokud Cyril Svoboda jasně nevysvětlí a hlavně nevyjasní problém kolem tzv. dejvického dědictví, nebude věrohodným předsedou strany. Bude pouze stejně úspěšným lodivodem, jako jeho předchůdce. Povede lidoveckou loď ke dnu.
Svobodovy choutky na dejvický dům Jiřímu Paroubkovi pravděpodobně vadit nebudou. Když mu nevadil postoj jeho, dnes již bývalého, volebního koně v osobě herečky Kateřiny Brožové, že chudobného by si nikdy nevzala, tak určitě mu nebude vadit ani to, že lidovecký boss chce sebrat mentálně postiženým střechu nad hlavou. A hlasy lidoveckých poslanců se Paroubkovi budou určitě hodit. Mohlo by se tak stát, že by se nemusel opírat o podporu komunistů. Pardon. Marťanů
