Nový předseda KDU-ČSL - sice mladý člověk, ovšem stále členy oslovuje "bratři a sestry" a zdraví "Zdař Bůh", tedy mladý ještě nemusí znamenat moderní a "nový". Chce-li KDU-ČSL uspět, musí se zbavit "katolického kabátu".
Úvodní odstavec jsem si dovolil převzít z facebooku jednoho přítele (alespoň doufám že přáteli zůstaneme i po tomto blogu). Vystihuje totiž postoje a názory velké části naší společnosti. Takže, i když jsem v silné menšině, dovolím si nesouhlasit a ještě to prezentovat na veřejnosti.
Lidová strana byla vždy stranou křesťanskou, i když ve svém názvu žádnou zmínku o křesťanství neměla. Tři písmena KDU jsou až polistopadová. Lidovci vždy měli mezi sebou i evangelické křesťany a jsou mezi nimi i doposud. Církve by měly samozřejmě měly být apolitické. Na straně druhé, pokud nebudou existovat strany hlásící se ke křesťanství, kdo bude hájit zájmy církví v české sekularizované, nebo spíše odpadlické společnosti?
Že mnoha lidem vadí katolická církev? Poněkud mi to zavání laciným civilismem, nebo dokonce marxismem, jímž jsme všichni skrz naskrz prosáklí. Nejenom moje generace, ale i mladí, kteří non-stop masírování marcistickým jedem nezažili. Místo toho jsou masírováni existencialistickým konzumismem, kterému Církev, a víra vůbec vadí možná víc, než marx-leninistům. Často se Církvi vyčítá, že nejde s dobou, že už nemá lidem co říct, že by se měla obrodit. Ale to se říkalo i prvním křesťanům. Přitom právě toto "zpátečnictví" ji činilo a pořád činí neustále mladou, krásnou a hlavně přítežlivou. I pro mladé lidi - není jich zrovna málo. Vždyť Církev je dílo Boží. Kdyby byla dílem lidským, dávno by zanikla.
Církev zažila ve svých dějinách mnoho těžkých období a vždy znovu se obrodila a povstala PLNÁ SLÁVY. Podobně je tomu i nyní. Ač se to nezdá, to nejhorší dle všeho má momentálně za sebou a čeká ji brzká renezance. Věřím, že se v tomto nemýlím. Stupňující se útoky a vytahující se kostlivci ze skříní, obrazně řečeno, jsou pouze labutí písní zoufalého snažení ďáblova. Takže já se katolicismu nezříkám, ale jsem na něj hrdý.
Je rozšířený a také hojně prezentovaný názor, že původní církev a původní křesťané byli jiní. Proto že by se Církev měla vrátit k původním kořenům. Opět si dovolím nesouhlasit. Prvotní křesťané a tehdejší lidé nebyli vůbec jiní, než tito současní. Proto ani Církev nebyla jiná, než Církev této doby. Byly pouze jiné podmínky pro jejich a tudíž i pro Její existenci. Podmínky politické, ekonomické či sociální. Církev jako dílo samotného Boha je stále stejná. Byla stejná ve starověku, ve středověku a je stejná i dnes. I přes nejrůznější pochybení jejich mnohých členů, i těch nejvyšších. To, že Církev je dílo Boží není fráze. Zakladatelem je sám Ježíš (Mt 16,18-19), který ji nezakládal proto, aby získal nějakou popularitu.
Tak si myslím, že ani lidová strana se nemusí nijak poklonkovat a získávat popularitu a nějak civilněji pojímat hodnoty současného světa. Pokud se lidová strana nezříká křesťanství, nebo jak se můj přítel vyjádřil, katolicismu, je to jenom dobře. Duchovní vyspělost Evropy a celá její kultura povstala na židovských a křesťanských základech. A ty křesťanské základy jsou od prvopočátku katolické, na to se nesmí zapomenout. A pokud na to lidovci nezapomenou, zůstanou nedílnou součástí naší společnosti i její politické scény. Přeji jim, aby s novým vedením povstali plni slávy stejně, jak už to mnohokrát udělala Církev vítězná.
V předvečer Slavnosti Krista Krále přeji všem františkánské Paix et bonum (Pokoj a dobro).
