Média se opět vykašlala na největší dobrodince lidstva, milovaného Adolfka a stejně milovaného Voloďu. Téměř ani slovo o tom, že 20. dne tohoto měsíce by oslavil své 125. narozeniny zakladatel a vůdce Třetí říše, a o dva dny později 144. narozeniny vůdce světového proletariátu.
O významu a dobrodiní obou těchto dobrodinců lidstva nelze pochybovat. OBA BYLI OBDAŘENI NESKONALOU "LÁSKOU" K LIDEM. Jeden v zájmu lidstva oživil a do důsledku se snažil realizovat teorii o čistotě lidské rasy. Jedině árijská rasa má právo vládnout světu. Ostatní se buď podřídí, nebo … … …. Že on sám do definice „árijství“ poněkud nezapadal, mu nevadilo. Stejně mu na překážku nebylo několik kapek židovské krve, kolujících v jeho žilách, když se rozhodl definitivně vyřešit tzv. židovskou otázku.
Druhý v zájmu ideje světové proletářské revoluce se stal tvůrce tří revolucí (aspoň tak se to učívalo v hodinách marxismu-leninismu), aby realizoval diktaturu proletariátu. Kdo není proletář nebo nesouhlasí, musí se podřídit, nebo … … …. Že on sám pocházel ze středních vrstev, tedy z buržoazní rodiny, mu jaksi nevadilo.
Vladimír Iljič se svými stoupenci rozpoutal rudý teror, který vyústil v krvavou občanskou válku. Přitom neváhal nechat zavraždit právoplatného vládce Ruska, cara Mikuláše II. i s rodinou.
Syn rakouského celníka, nedostudovaný a zneuznaný pouliční umělec, který se nedostal na výtvarnou školu, zase rozpoutal teror hnědý, jenž nakonec vyústil ve válku světovou. Německého prezidenta Paula von Hindenburga sice nenechal zavraždit, ale stejně jako Vladimír Uljanov nechal likvidovat své odpůrce. Odpůrce skutečné i potenciální.
Pro nepřátele proletářské revoluce, se souhlasem Lenina, začal tehdejší šéf Čeky Dzeržinskij, již dva roky po pověstném výstřelu z Aurory, budovat pověstné GULAGy (Главное управление исправительно-трудовых лагерей – Hlavní správa nápravně-pracovních táborů), kterými prošly statisíce lidí a ze kterých se jich spousta nevrátila. Z Čeky pak vznikla NKVD a nakonec ještě dnes dobře známá KGB.
Adolfův muž Himmler se později, až za Leninova nástupce Stalina, jel do Ruska podívat, aby po ruském vzoru zakládal koncentrační tábory, které s německou precizností dotáhl na úroveň táborů vyhlazovacích. Německou verzí Čeky se stalo obávané gestapo, zřízené maršálem Göringem.
Pokud by se zdálo, že Vladimír Uljanov – Lenin, na rozdíl od Hitlera, nemá na svědomí židovské či jiné pogromy, jedná se o tragický omyl. Všechna dobrodiní tohoto typu, která se v Sovětském Svazu odehrála, bývají přičítána jeho nástupci Stalinovi. Proto s Hitlerem bývá srovnáván Stalin, a ne Lenin. STALIN VŠAK POUZE POKRAČOVAL V TERORU, NASTOLENÉM LENINEM. Obětí hladomoru, který se v letech 1921 – 1922 táhl od Uralu přes Volhu až do hloubi evropského Ruska a na Ukrajinu a zkosil miliony lidí, má na svědomí proletářský vůdce. Bolševická vláda, která okrádala rolníky o osivo, rozpoutala mezi nimi rozsáhlé represe.
V nacistickém Německu, a později i jinde, ožebračili a nakonec z velké části zlikvidovali miliony Židů.
Leninova vláda lidových komisařů z milionů řemeslníků a živnostníků nadělala buržousty a nepřátele revoluce a podle toho s nimi naložila. Z milionů rolníků, kteří se nechtěli nechat ožebračit, nadělala kulaky a naložila s nimi rovněž jako s nepřáteli revoluce.
Jsou pověstné a notoricky známé pokusy nacistických lékařů na tělesně a duševně postižených, na Židech a na Slovanech. Jméno doktora Mengeleho je synonymem nejbrutálnějšího porušování lékařské etiky.
Málokdo ví, že něco podobného se dělo i v Sovětském Rusku, ještě za vlády Lenina. O tzv. „zimních dětech“ se ještě ani dnes nehovoří. V roce 1920, začal v malé vesničce v Leningradské oblasti jeden z nejutajovanějších a také jeden z nejzrůdnějších pokusů, jež se kdy, nejen v rámci Sovětského Ruska, ale i celého světa konal. Na jaře téhož roku (1920) se narodily děti, jež budou v budoucnosti nazývány "Děti zimy". Bylo vybráno 37 dětí všech lidských ras, jež byly ponechány volnému životu, bez jakékoliv návaznosti na souvztažnost s lidským společenstvím, nezávislé na vládách, sociálním uspořádání, náboženství, či politice. Byly ponechány jen samy sobě a svým smyslům.[1]
Má smysl pokračovat? Asi ne, Až na to, že jméno jednoho z těchto dobrodinců lidstva nelze na veřejnosti vyslovit, aby se dotyčný nestal předmětem veřejného pohoršení či dokonce soudního stíhání. Musím konstatovat, že je to v naprostém pořádku. Bez takových dobrodinců se lidstvo obejde.
Co však s tím druhým? Jeho učení je stále živé. Pořád je ikonou stran, které on založil. Jeho pohrobci se stále roztahují v parlamentech demokratických zemí, včetně parlamentu evropského či českého. Nemělo by být vyřčení jména či myšlenek i tohoto dobrodince lidstva stíháno stejně, jako vyřčení jména toho prvního.
OČ JE JEDEN LEPŠÍ NEŽ DRUHÝ?
Média udělala jenom dobře, že o obou mlčela.
[1] Patrick, Z.: Děti zimy, nebo … . In.: http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/2880-deti-zimy-nebo/
