Když ministr Leoš Heger nastupoval do funkce, jevil se mnohým jako odborník na svém místě. Bohužel, byl to tragický omyl. Jeho nejnovější záměr de facto zlikviduje živnostníky a zaměstnance důkladněji zašlápne do bláta.
Pan ministr Heger je zděšený z hospodaření zdravotních pojišťoven, zejména VZP, která se dostává do hlubokého deficitu a pokud se něco nestane, tak v něm bude nadále pokračovat. To „něco“ dostává reálnou podobu v mozečku pana ministra. Zvýší se odvody na zdravotní pojištění, tedy de facto zdravotní daň. Tento špičkový ministr tak pokračuje v trendu vlády, neustále zvyšovat daňovou zátěž, přestože předvolební žvanění momentálně vládnoucích potentátů vypadala docela jinak.
Moudro pana ministra Hegera ponesou na svých bedrech kromě zaměstnanců v nemalé míře živnostníci. Je to další hřebík do pomyslné rakve, do níž většina polistopadových vlád, pravých i levých, strká živnostníky a podnikatele. Tedy především ty drobné a střední. Tito lidé asi nejvíce vysedávají v čekárnách u lékařů, že, pane ministře? Tento ministerský fenomén asi neví, že podnikatelé a živnostníci, pokud mají zaměstnance, musí za ně platit první dva týdny nemoci. Úleva od státu za tuto službu mizivá. Tudíž, nesou na svých bedrech už tak velkou zátěž. Sami živnostníci téměř nemarodí, protože nemocenská je pro ně příliš drahá, tudíž si to nemohou dovolit. Pokud už takřka neleží na prkně, musejí makat. Na rozdíl od ministrů, poslanců a senátorů, kteří v případě nemoci (věřím tomu, že i předstírané), jednoduše se omluví a zůstanou si doma. Naopak živnostníci, pokud se pro případ nemoci nějak zajišťují, tak činí převážně komerčním pojištěním, které je přijde daleko levněji než almužna od pánů Hegera a Drábka. Ať mne v této chvíli nikdo nenapadá, protože velmi dobře vím, co tvrdím.
Tito od reality odtržení páni ministři zřejmě také nevědí, že stát je tak bohatý, jak bohatý je jeho střední stav. Mezi ně patří i drobní a střední živnostníci a podnikatelé. Pokud jim toto není jasné, měli by se zabývat něčím užitečnějším, a nepronásledují lidi vytvářející bohatství této země.
Podobné je to i u zaměstnanců zejména nízko a středně příjmových. To, co tato vláda provádí, je ukázkou arogance moci a vysokého stupně slaboduchosti mnohých jejich členů bez ohledu na dopad většinu občanů. Zvýšení zdravotního pojištění a tzv. regulačních poplatků nejvíce odnesou zase ti, co nejméně vydělávají. Vysokopříjmové zaměstnance či podnikatele to nepostihne. Ti to vlastně ani nezaregistrují.
Když už pan ministr Heger hledá peníze, ať se snaží najít je jinde.
Především musí hledat u samotných zdravotních pojišťoven. Za jaké peníze si tyto instituce vybudovaly svá přepychová sídla? Jak je velký a především z jakých značek je vybudovaný jejich autopark? Kolik „nezbytných“ úředníků zaměstnávají zbytečně? Jsou platy manažerů pojišťoven odpovídající jejich hospodaření? Odvíjejí se od ziskovosti či ztrátovosti?
Kolik zbytečných projektů bylo zaplaceno z peněz zdravotních pojišťoven? Typickou ukázkou je mediálně známá kauza IZIP. Kdo to zaplatí? Neměli by se o náhradu těchto nesmyslně vyhozených peněz postarat zodpovědní manažeři, příslušné ministry nevyjímaje? Tak ať pan Heger či pan Julínek šáhnou hluboko do kapsáře. Chudáky to nepostihne.
Co kdyby pan ministr Heger přiměl svého stranického šéfa Kalouska, aby pořádně zdanil hazard a část peněz převedl do zdravotního systému? Následky léčení gamblerů stojí i jeho rezort nemalé prostředky.
Co kdyby se pan ministr Heger zasadil o speciální tabákovou daň, kterou by výrobci a dovozci museli odvádět do zdravotnického systému? Třeba jeden haléř z každé vyrobené, ne prodané, cigarety. Tabákové magnáty to nezruinuje a ve zdravotnictví se ocitnou prostředky, které stojí léčba následků aktivního i pasivního kouření.
Co kdyby se pan ministr Heger, jakožto představitel strany alespoň formálně se hlásící ke křesťanství, zasadil o zákaz úhrady nákladů na potraty zdravotními pojišťovnami? Při počtu téměř čtyřiceti tisíc zavražděných nenarozených dětí v loňském roce by to bylo pár set milionů, které by zůstaly v systému. Rovněž tak úhrada antikoncepčních přípravků by měla být nulová. S výjimkou ojedinělých případů, kdy tyto preparáty jsou součástí terapie nějakého jiného problému, než je podpora promiskuity a nevázaného sexu.
Kdyby pan ministr Heger jenom trošinku chtěl, dokázal by sehnat pro svůj rezort tolik peněz, že doktory či sestry by ani nenapadlo stávkovat za platy, neřku-li utíkat do ciziny.
Pan ministr Heger však volí cestu pro něho nejméně namáhavou, zvýšení zdravotního pojištění, regulačních poplatků či nehrazení plombování zubů. A propos, pane ministře, víte, že problém se zuby nemusí být pouze zanedbaná péče? Pokud ne, zeptejte se nějakého medika, ten vás určitě rád poučí.
Jako obyčejný člověk a daňový poplatník si musím klást otázku, zda tento pan ministr má všech pět pohromadě, zda je duševně zdráv. Při zdravém rozumu by něco takového nemohl vypustit ze svých ministerských úst. Podle vyjádření předsedy vlády, nejsou úvahy pana ministra Hegera na pořadu dne. Jenže už jsou tady a je pouze otázkou času, kdy se jimi někdo začne vážně zabývat.
