Ludvík XIV. za to nemůže

Ludvík XIV. je nazýván Králem Slunce, protože vynalezl letní čas. Který blbec vymyslel čas zimní, doopravdy netuším.

Tyto dvě úsměvné věty napsal jeden žáček při písemce z dějepisu. Jenže když se nad nimi zamyslíme, zas tak úsměvnými se nám jevit nemusí. Ludvík XIV. skutečně není zodpovědný za zavedení letního času, v tom se malý školák mýlí. Za vlády Krále Slunce se taková opatření nevymýšlela. Tehdy ještě byly v úctě přírodní, a tudíž přirozené, zákony a také zdravý selský rozum. Na stranu druhou, v zájmu objektivity je nutno přiznat, že naši předkové v sedmnáctém a osmnáctém století prováděli zase jiné pitomosti, nad kterými zůstává rozum stát. Nicméně, letní čas má jiné viníky, než tohoto panovníka. Za čas zimní odpovědnost nenese nikdo. I zde se náš žáček mýlí. Tento čas je přirozený, daný nám lidem moudrou Přírodou.

Úvahy o zavedení letního času jsou staré zhruba sto let. Poprvé toto moudro bylo zavedeno některými zeměmi za 1. světové války. V Rakousko–Uhersku, a tedy i u nás, platil od 30. dubna 1916 až do vzniku ČSR v roce 1918, kdy jako monarchistické opatření byl zrušen. V meziválečném období jsme od tohoto vynálezu měli pokoj, i když v mnoha zemích některé chytré hlavy z nedostatku jiné smysluplné činnosti s tímto nesmyslem za peníze daňových poplatníků dál experimentovali. Nejdál v tomto snažení došli v SSSR (již tehdy v zemi největší a nejchytřejší), když v některých obdobích ve 20. letech byla hodinová ručička posunuta o dvě, dokonce i o tři hodiny dopředu.

Nás to opět postihlo za Protektorátu, kdy v různých nuancích to vydrželo od dubna 1940 až do roku devětačtyřicátého. Gottwaldova vláda zavedla na přelomu let 1946/1947 světovou raritu – zimní čas, když posunula ručičku o hodinu dozadu. Potom komunisté zažili zdravého rozumu (ó jak málokrát se jim to podařilo!) a s časem přestali manipulovat.

Koncem sedmdesátých let však udělala své „bububu“ energetická krize, a v roce 1979 byl letní čas opět na světě. Z té doby existuje anekdota, která dnešním mladým už moc neříká. Na otázku, co je energetická krize, byla odpověď: „Když v celém Československu je úplná tma a pouze v jednom okně je vidět hořící svíčku, při níž Jaroslav Dietl píše nový seriál o úspěších československé energetiky."

V té době se toto opatření dalo pochopit. V době energetické krize, zvláště v zemích, v nichž ekonomika byla centralisticky řízena státem, to mělo jakýsi smysl. Ale už i tenkrát se ozývaly hlasy proti. Představení letních kin musela být posunuta až na pozdější hodinu, takže vstávat ráno do práce (téměř všude s výjimkou úřadů a škol se začínalo v šest) bylo dost nepříjemné. Jít na rande za tmy už také v rozumnou hodinu nešlo. Energetická krize přešla a blbnutí s letním časem zůstalo, aby nakonec od roku devadesátého šestého byl tento do nebe volající nesmysl zaveden v celé EU.

Energetickým úsporám dnes věří snad už jenom byrokratičtí páprdové v Bruselu. Úspora elektrické energie je podle měření zaměstnanců Pražské energetiky pouze v období okolo rovnodennosti v rozsahu jednoho procenta. V letních měsících nemá letní čas na spotřebu elektrické energie v podstatě žádný vliv, protože přirozené osvětlení je i tak dost dlouhé a prodloužení letního času do října znamenalo v porovnání s předchozími roky ztrátu, protože ztráty za říjen se vyrovnají úsporám za září.[1]

Argumentů proti čarování s časem se najde celá řada. Například rakouský svaz podnikatelů v energetice uvádí, že zavedení letního času již několik let nepřináší energetické úspory, ale naopak vede ke zvýšené spotřebě pohonných hmot, neboť Rakušané jezdí svými auty do pozdějších večerních hodin. Nezanedbatelné není ani narušení biorytmů citlivějších jedinců. Práce s hospodářskými zvířaty – zvířata jaksi nezajímá letní či zimní čas. Lidé pracující v nepřetržitých provozech mají jeden den v roce noční směnu o hodinu kratší, jeden den delší. A postihne to obvykle dva různé pracovníky (u některých zaměstnavatelů bývají problémy s placením). V dopravě, například vlaky dnes budou hodinu stát, protože ráno by jely s hodinovým náskokem. Na jaře budou mít automaticky hodinové zpoždění. Mohou nastat absurdity takového typu, že některé události se mohou jevit skončené dříve, než začaly. Není to opravdový Kocourkov? Tentokrát v evropském formátu.

Za naši blbost Ludvík XIV. doopravdy nemůže.

[1]  http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/7242_0_0_0.html