Za pár hodin začne republikový sjezd KDU-ČSL, který rozhodne, zda strana zůstane stranou parlamentní, nebo se sama odsoudí k zániku.
Přestože do zahájení zbývá tak krátká doba, stále není jasné, kterým směrem se strana vydá, což de facto je pro její existenci životně důležité. Případný odchod Miroslava Kalouska a jeho věrných za určitých podmínek asi ustojí. Podobné situace se občas stávají i v jiných stranách. Pokud je strana zdravá, za pár týdnů se zapomene a život jde dál, jako by se nic nestalo. Lidovci to před lety zažili v souvislosti s aférou kolem Josefa Bartončíka a ve zdraví to přežili. Řada, především řadových členů, však dobře ví, že tentokrát tomu tak není. Strana nemá nového Josefa Luxe, který by byl schopen zkonsolidovat ji tak, aby stačila do voleb získat důvěru veřejnosti. Bez této důvěry totiž nelze být parlamentní stranou. Proto, pokud se delegáti nerozhodnou správně, může výsledek sjezdu být, řečeno rétorikou Mirka Topolánka, cestou do pekel. Výsledek je o to nejistější, že většina krajských konferenci, ač se jedná o sjezd volební, nezavázala své delegáty, jak volit.
Podívejme se proto na jednotlivé kandidáty na funkci předsedy KDU-ČSL.
Jan Březina
Europoslanec, zaměřený více pravicově, nezatížený jak dřívějším předsednictvím ve straně, tak ani jakýmikoliv skandály. Člověk, který ví, co chce, má dostatek zkušeností i energie a především poměrně jasnou vizi o budoucnosti strany. Pro mnohé členy hůře akceptovatelný, poněvadž může budit dojem slabšího sociálního cítění právě pro pravicovější orientaci. Kalouskovým přívržencům by mohl částečně vyhovovat. Jeho zvolení by tak zabránilo masivnějšímu odchodu některých členů s Miroslavem Kalouskem, pokud by skutečně stranu opustil. Není v hlubším povědomí širší veřejnosti, což je nevýhoda. Proto, dle mého názoru, by nebyl schopný stranu v tak krátké době dovést k volbám tak, aby zůstala stranou parlamentní.
Cyril Svoboda
Veřejnosti dobře známý politik, právník, bývalý ministr zahraničí, velmi dobrý znalec ústavního práva, prosociálně orientovaný. Uvnitř strany svým způsobem, přívrženec čunkovského křídla, přestože je Čunkovým protikandidátem. Pro Kalouskovy věrné by asi byl hůře akceptovatelný. Přestože se o tom nemluví, mnozí si vzpomínají na jeho podíl na rozpadu čtyřkoalice před volbami v roce 2002. Stranu by asi stěží dokázal do voleb stmelit tak, aby získala důvěru veřejnosti. Je tady obrovské riziko, že pod jeho vedením příští volby neustojí. Co by to pro lidovce mohlo znamenat? Raději na to nemyslet.
Michaela Šojdrová
Zkušená politička, veřejnosti dobře známá, prostá veškerých skandálů či afér se zcela jasnou vizí, kam by se strana měla ubírat. Chce navázat na cestu vytyčenou Josefem Luxem, která byla vice či méně po jeho smrti opuštěna. Zítra tomu bude přesně měsíc, co převzala z rukou francouzského velvyslance Charlese Friese vyznamenání důstojníka Řádu za zásluhy. Tím se stala mezinárodně uznávanou političkou. Byla by jedinou ženou, která by stála v čele parlamentní strany. Její představy o postavení žen ve společnosti vychází z křesťanských zásad. Žena musí plnit především své poslání matky, musí však být prosta veškeré diskriminace, která ženy i v naší společnosti pronásleduje. Pokud se žena rozhodne pro jakékoliv povolání či poslání, musí mít stejné šance jako muži včetně odměny. Vítá účast žen v politice, není však zastáncem nějakého tabulkového stanovení jejich počtu. Své sociální cítění prokázala, když se postavila po bok Ludvíku Hovorkovi ve věci redukce poplatků u lékaře. Mohla by být přijatelná jak pro široké spektrum členské základny, tak pro veřejnost. Otázkou je, zda a jak vůbec by dokázala sjednotit jednotlivé frakce, zejména čunkovce a kalouskovce v krátké době před volbami. Navíc má jednu nevýhodu. Je ze Zlínska stejně jako stávající předseda Čunek. To znamená tuhý boj mezi zlíňáky, resp. mezi vsetíňáky a kroměřížáky. Přesto se mi jeví jako nejvhodnější kandidát na funkci předsedy.
Jiří Čunek
Stávající předseda. Do nejvyšší stranické funkce, stejně jako do senátorského křesla, ho vyneslo populistické řešení tzv. romské otázky. To mu zpočátku získalo nesmírnou popularitu. Jeho kontroverzní názory a neohrabaná prohlášení ohledně sociálně vyloučených, zejména Romů, mu získaly nekritický obdiv široké veřejnosti vč. ultrapravicových živlů. Vzápětí se objevila tzv. úplatkářská aféra. Do jaké míry se nejrůznější obvinění a spekulace zakládaly na pravdě, nelze zvenčí objektivně posoudit. Jeho nejasné výklady a zákulisní tahanice mezi vyšetřovateli a státními zástupci provázené silnou medializací, vzbuzovaly velmi nepříznivý dojem jak mezi samotnými řadovými lidovci, tak především u veřejnosti. Jeho popularita klesla stejně rychle, jak rychle se předtím vyšplhala nahoru. To vše s sebou neslo pokles preferencí celé strany. Zastavení vyšetřování bylo tím nejhorším řešením, které mohlo nastat. Jiří Čunek měl sám trvat na došetření svých kauz před řádným soudem. Pouze soud ho mohl zcela očistit. Tak zůstává hořká příchuť pochybností. Jeho dnešní tvrzení v rozhovoru pro server iHNed.cz, že tyto kauzy již nikoho nezajímají, je směšné. Je zcela evidentní, že je to pouze jeho zbožné přání. Zcela jednoznačně ztratil nervy, když před svou rezignací na post ministra a místopředsedy vlády navrhl, aby z vlády odešel Miroslav Kalousek. Tím stranu ještě více rozštěpil a také poškodil v očích veřejnosti. Kromě Kalouska paranoidně napadá i jiné čelné představitele KDU-ČSL, jako např. Adolfa Jílka ve výše uvedeném dnešním rozhovoru.
Pro lidovce by volba staronového předsedy, tedy Jiřího Čunka, znamenala to nejhorší možné řešení. Kromě odchodu Miroslava Kalouska, který dle mého názoru do KDU-ČSL jednoznačně patří, ať se to někomu líbí nebo ne, mohlo by odejít daleko více členů strany a tím citelně oslabit členskou základnu. Pro veřejnost zvolení jednoho z nejméně oblíbených politiků by to byl signál, že lidovci se nehodlají dát novým směrem a tudíž nemají voličům co nabídnout. Zvolením Jiřího Čunka by strana výrazně oslabila svou naději stát se stranou parlamentní. Za další čtyři roky by druhá nejstarší demokratická strana u nás již nemusela existovat.
