Po vypálení kanceláře Aeroflotu v roce 1969 mělo Rudé Právo s Československou televizí podobnou rétoriku jako současná ČT. Nej(ne)schopnější ministr Jiří Dienstbier Jr. prakticky papouškuje tehdejší odsuzující komentáře.
Dobře si vzpomínám na vypálení kanceláře Aeroflotu 28. března 1969. Stalo se to po druhém vítězství našich na hokejovém mistrovství světa ve Stockholmu. V prvním kole jsme vyhráli nad SSSR 2:0, ve druhém kole kole to bylo 4:3. Pro celý národ to byla satisfakce za srpnovou okupaci a za smrt Jana Palacha. Když to nešlo jinak, natřeli jsme to Rusům alespoň na ledě. Většina ze současných účastníků či komentátorů sobotních událostí ještě nebyla na světě. Dokonce i národem (ne)milovaný, ale z našich daní velmi dobře placený, pan ministr Jiří Dienstbier Jr. tyto události sledoval ještě z maminčina bříška. Tenkrát banda chuligánů, podporovaných antisocialistickými živly řízenými z USA, zdemolovala a vypálila kancelář Aeroflotu v dolní části Václavského náměstí. Tak nějak nám to bylo více než dvacet roků vtloukáno do hlavy. Jenže dnes víme, že to byla akce tehdejší státní bezpečnosti. Proč to tenkrát bezpečnost dělala? To je dnes jasné. Tímto způsobem se vyráběli nepřátelé socialismu, nepřátelé lidu, tedy nepřátelé nás všech.
NEPŘIPOMÍNÁ TO NĚKOMU NĚCO?
Netvrdím, že to, co se stalo v Praze tuto sobotu je totéž. Ale něco mi to připomíná. Nevypadá útok na Kliniku také trochu divně? Byť je nutné každopádně jej odsoudit. Nebo zásahy policie v jiných částech Prahy? Nechci to nijak komentovat, nechci to soudit. Ale nějak mi to nesedí. Komu se to hodí?
Proč by to dělala dnešní policie? To přece nejsou tehdejší estébácké struktury. Domýšlet se však můžeme cokoliv, ale jasné to hned tak nebude. I když se to vyšetří a viníci se najdou, vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se jednalo o živly řízené Kremlem, u mnoha lidí budou stále přežívat stíny pochybností, které mohou být živnou půdou pro jakékoliv teorie. Například teorie výroby určitých nálad, postojů, důkazů radikalizace až fašizace společnosti a nevím čeho ještě.
Každopádně se lze obávat, že sobotní demonstrace nebyly zdaleka poslední akcí tohoto druhu. Proto si kladu otázku, kdo je na vině? Proč se toto děje? Lidé jsou dle všeho nespokojeni s vládou nej(ne)schopnějšího polistopadového premiéra. Tato vláda, reprezentovaná především svým premiérem Bohuslavem Sobotkou nechrání dostatečně občany tohoto státu. Alespoň to tak pro mnohé z nás, obyčejné lidi, vypadá. Proč pan Sobotka nedokáže nazvat věci pravým jménem, jako to někdy dokáže pán z Hradu? Byť pána z Hradu opravdu, ale opravdu nemusím? Proč místo přestřelky mezi Strakovkou a Hradem se tento člověk raději nezamyslí nad tím, že pán z Hradu snad někdy může mít i pravdu? Proč si nevezme příklad ze svého kolegy ze Slovenska? Ten se uctivě nesklání před diktátem Bruselu, potažmo naší sousedky Angely. Nedávno jsem napsal, že závidím Slovákům jejich premiéra. Robert Fico, ač se nejedná zdaleka o ideálního premiéra, klade službu občanům nad nečitelné zájmy Bruselu. Podobně tak činí Viktor Orbán či Beata Szydłová.
Bohužel, čeká nás ještě dlouhá doba, než se demokratickou cestou zbavíme tohoto člověka. Nedemokratická cesta, samozřejmě, nepřipadá v úvahu. Alespoň pro mne. Ale co se do té doby stane, nechci domýšlet.
