Jak doběhnout učitele

Myslím tím při písemce. Tomuto tématu se věnuje facebbook „10 nejpromakanějších taháků, na které vám učitel nikdy nepřijde“, který má již přes pětadevadesát tisíc příznivců.

Byl jsem velmi zvědavý, na co nikdy nepřijdu. Bohužel byl jsem zklamán. Nic nového pod sluncem. Snad až na ten mobil - ten za mých mladých let neexistoval. A proč myslíte, moji drazí študáčkové, že nechci, abyste používali kalkulačku na mobilu? A také kalkulačku jsme neznali. Pomocí ní se dá opisovat půjčováním kalkulaček - vzorec či výsledek se nevymaže a pošle kamarádovi či kamarádce. Když se přiblíží podezíravý kantor, tak jedním stiskem se vše vymaže. Kalkulačky s víčkem jsou méně nápadné než uzávěr pití (to je blbost) a pod víčkem jsem našel již řadu taháků.

Za mých mladých let byly v módě minisukně - děvčata si psávala tahák na stehna. Jak jsem si všiml v diskuzi, mnohá děvčata to aplikují i v současnosti. K tomuto mám jednu vzpomínku. Bylo to v polovině šedesátých let, byl jsem tehdy v deváté třídě, minisukně začínaly. Spolužačka měla tahák na vnitřní straně stehen. Učiteli, bylo mu asi sedmadvacet, to nedalo, a zeptal se: „Aleno, co to máš mezi nohama?“ „Vy to ve svém věku nevíte?“, odpověděla spolužačka. To byla husté! Taková odpověď v té době! Přiznám se, že my kluci jsme se začervenali i s učitelm.

Také jednobarevná košile či halenka s dlouhým rukávem není k zahození. Pokud mám papír stejné barvy, není problém udělat si papírové manžety - na ty se toho vejde. Na některé dnešní látky se dá bez problémů psát tužkou a pak se to snadno vypere.

Další, málo používaný způsob je: student, který je první hotov se vším nebo aspoň částečně, napíše řešení na papír a odejde na záchod. Ostatní pak chodí na smluvené místo. Na tento způsob jsem přišel, když během dvouhodinové písemky studenti, kteří se pachtili se zadáním, po návratu z WC se najednou rozepsali jako diví. Na záchodě, na chodbě či jiném místě studenti mohou mít také již dopředu připraveny taháky, zejména většího rozsahu.

Do slovníků či tabulek se toho také dost vejde. S touto metodou jsem se setkal dokonce na teologické fakultě, když při písemce z biblistiky bylo dovoleno používat Bibli. Většina z nich měla víc listů, než když opouštěla tiskárnu.

Jednou se mi stalo, že při písemce z fyziky student excelentně vyřešil příklady, byl první hotový a velice se divil, že dostal za pět. Velmi často zadávám úlohy ze sbírek. V tomto případě se jednalo o úlohy ze sbírky řešených příkladů od Karla Bartušky. „Vždyť to mám stejně, jak je to v Bartuškovi!“, nesouhlasil s hodnocením studentík. Ano, měl pravdu. Jenže já jsem změnil hodnoty zadání, a on to ani nezaregistroval. Takže další způsob, jak oblafnout učitele – naučit se úlohy i s řešením zpaměti.

Tak co? Jsou kantoři blbci a na taháky študáčkům nepřijdou? Nezapomeňte, že oni také kdysi študovali a opisovali. A nebyli o nic méně vynalézaví, než současný lid študácký. Otázkou je, jestli kantoři mají zájem žáčky neustále hlídat a špiclovat. Ono se totiž každý jednou spálí. Tak i já sám študákům občas dopřeji potěšení z představy, že mne převezli. Přitom se dobře bavím. Taková písemka hned následující hodinu se stejným zadáním je od kantora také pěkná zlomyslnost. Nemyslíte?

Tím se dostávám k desátému bodu doporučení z inkriminovaného facebooku. Vykašlat se na taháky a pořádně se na písemku či jiné zkoušení připravit.

A propos: Ono ty taháky nejsou zrovna k zahození. Pokud si chci udělat kvalitní tahák, musím z dané látky vybrat to nejpodstatnější. Tím se dostanu k jádru věci, pochopím problém a prakticky se to naučím. A vypracovaný tahák mám v kapse, takříkajíc pro jistotu.