Moc a moc děkuji České televizi za uvedení filmu Katyň. Přestože jsem ho viděl již po několikáté, znovu jsem si musel položit otázku, jaký je rozdíl mezi nacisty a komunisty. A vždy mi vyvstala jediná odpověď: Žádný.
Je chvályhodné, že ČT 1 film odvysílala právě v době, kdy začíná volební kampaň. Nevím, zda se jednalo o záměr či o náhodu, ale něco podobného provedla, když těsně před volbami do Evropského parlamentu vysílala seriál o procesu s Miladou Horákovou. Každopádně, tyto filmy a jim podobné pořady by měli povinně shlédnout všichni komunisté a jejich sympatizanti, socanům by to rovněž neuškodilo.
Film má dvě části, z nichž jedna se odehrává převážně v Polsku, bratrsky rozděleném mezi hitlerovské Německo a stalinský Sovětský Svaz, a druhá rovněž v Polsku těsně po válce. Těžko říct, co bylo hrůznější. V první části sledujeme osudy polských důstojníků zajatých sovětskými okupanty a jejich rodin, z nichž některé zůstali v části Polska okupované Němci, jiné zase v části Polska „osvobozené“ Rudou armádou. Ó, jak podobné osvobození našemu, v osmašedesátém! V jedné rodině zahynou dva mužští členové; starý univerzitní profesor nepřežije německý koncentrák, mladý důstojník Andrzej je zavražděn bolševiky v katyňském lese.
Osudy protagonistů v době války byly hrozné. Oč hroznější byly osudy těch, kteří se dožili konce války! NKVD zavedla v novém Polsku teror, srovnatelný s terorem za Velké francouzské revoluce. Sami Poláci za asistenci Sovětů krutě stíhali všechny, kdo se zmínili o katyňské tragédii jinak, než byla oficiální verze, vyrobená bolševickou propagandou. Ta vinila ze zavraždění dvaceti tisíc polských důstojníků hitlerovce. Lidé, kteří se za války zúčastnili odkrytí hromadných hrobů, objevených německou armádou, byli pozavíráni. V Polsku tak zavládl komunistický teror. Stejně jako u nás. Tisíce a tisíce lidí, kteří se nechtěli sklonit před bolševiky, nebo chtěli pouze znát pravdu, skončilo v těžkých žalářích či na popravištích.
Po filmu, v dalším pořadu hovořil ministr vnitra Pecina mimo jiné i o extrémizmu. A znovu si kladu otázku. Jsou náckové z Dělnické strany nebo z Národní strany horší než komouši? Když se vrátím k filmu, resp. k době ještě před válkou, byl to Himmler, který se jezdil učit do Sovětského Ruska, jak správně budovat koncentráky. Bolševické „Gulagy“ úspěšně prosperovaly daleko dříve, než se v Německu zřídil první koncentrák. Že to nacisté po technické stránce dotáhli ke zrůdné dokonalosti, je už jiná věc. Na rozdíl od Rusů, Němci vždy byli a jsou puntičkáři. Nic nedělají na půl. Ostatně do Moskvy si jezdil pro rozumy i náš krvavý Kléma. Tomu, když jednou vytkli jeho časté cesty do Sojuzu, odpověděl výrokem, který se objevoval i v učebnicích marxáku, že se tam jezdí učit, jak buržoustům zakroutit krkem. Že se to naučil dobře, dokazují krvavé procesy, jako byly procesy s Miladou Horákovou, s Rudolfem Slánským a dalšími.
Je hrozné, že pohrobci bolševických zločinců se ještě dnes roztahují v parlamentech demokratických států. Je hrozné, že do Moskvy jezdí náš Hradní pán. Je hrozné, že do Moskvy, ale také do Číny se občas vypraví naše oranžová i rudá prevoschoditělstva.
Je hrozné, že báťuška Putin nedokáže dodnes přiznat plnou zodpovědnost za zvěrstva spáchaná bolševickými vrahy na polských důstojnících. Je hrozné, že současní ruští historici za podpory Kremlu omlouvají Molotov-Ribbentropův pakt a dokonce za viníka uvádějí Polsko, které z jejich pohledu nebylo obětí zrůdné smlouvy mezi fašisty a bolševiky, ale které si svou situaci zavinilo samo. Je hrozné, když svobodné a demokratické zemi mluví do toho, jak si zajistí svou bezpečnost, byť se jednalo o problematický radar v Brdech. Je hrozné, když si lidé v Kremlu dodnes dělají nárok zasahovat do dění v zemích, které již dvacet let nejsou ve sféře jejich vlivu, což oni odmítají akceptovat.
Proč tedy, pane ministře Pecino, zakazovat neonacistické partaje, když zároveň nezakážeme komunisty? Pokud jako demokratická země strpíme, aby komunisté byli legální stranou, musíme to přiznat i těm druhým, neonáckům. Nebo si myslíte, pane ministře Pecino, ale také ostatní politici, placení z našich daní, že demokracie jednu zrůdnou ideologii nestrpí, kdežto ta druhá, stejně zrůdná zde může být?
Nevím, jaká je sledovanost takových filmů jako byla dnes uvedená Katyň a jim podobných pořadů. Přiblblé nekonečné teleseriály jsou pro naše konzumně založené diváky asi daleko stravitelnější. O to víc je nutné České televizi poděkovat.
