Další úchylný flanďák

Otřást hnusem se musí každý slušný člověk po přečtení článku na serveru Novinky.cz. „Deset let vězení. Tahle hrozba se vznáší nad katolickým knězem a někdejším domažlickým kaplanem za dlouhodobé sexuální zneužívání nezletilého chlapce. Státní zástupce podal na třiačtyřicetiletého duchovního obžalobu za zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání.“

Ano, hnus a nic než hnus. Kněží a s nimi také učitelé, lékaři, hasiči nebo policisté patří do kategorie tzv. pomáhajících profesí a jejich činnost obvykle nebývá chápána jako běžné zaměstnání. Tito lidé plní své vyšší poslání, své povolání. Proto zcela oprávněně se od těchto lidí očekává daleko vyšší úroveň morálních vlastností. O to citlivěji se pak posuzuje a mnohdy rovněž odsuzuje morální pochybení každého jednotlivce a přenáší se de facto na celou skupinu, do níž případný přestupce náleží. Policista ve spojení se zločinem, obrázek v poslední době, možná díky silné medializaci, zdaleka ne vzácný. Pochybení lékařů či praktikování neodzkoušených postupů, příp. sexuální delikty s pacienty. Pyromanii hasičů známe zatím jen z amerických filmů nebo z prvorepublikových vyprávění. Naštěstí.

Sexuální zneužití žáků učitelem či učitelkou, resp. vychovatelem se objevuje v poslední době čím dál častěji a vzbuzuje přirozený odpor veřejnosti. Do stejné kategorie patří také prohřešky kněží. Zatímco dříve se kněžím vyčítal především alkohol, karban, obžerství nebo záletnictví (otázkou je, do jaké míry oprávněně), v posledních letech je to především sexuální zneužívání dětí. Skutek opravdu odporný, protože i člověk nevěřící jaksi podvědomě očekává, že v této oblasti se jedná o něco naprosto nepřístojného a že osoby duchovního stavu by se ho neměly nikdy dopustit.

Je zajímavé, že se podobné delikty kněží a ostatních duchovních osob, a to nejen katolických, začaly objevovat až v posledních letech a to nejenom u nás, kde se jedná o ojedinělé, byť neomluvitelné případy. Přitom se jednalo, resp. jedná o případy staré desítky let. Nechci a nemůžu posuzovat jednotlivé případy. K tomu nemám dostatek informací a navíc, nemám k tomu právo. Dokonce připouštím, že se takové případy stát mohly. I osoba duchovního stavu je chybující člověk a jako takový se může dopustit jakéhokoliv skutku. Proti zlu není imunní nikdo a zlo musí být vždy náležitě potrestáno. Jenže mi to nedá, abych si nekladl některé otázky: „Jak je možné, že se to vše provalilo až po tak dlouhé době? Jak to, že postižení nepromluvili dřív? Jak je možné, že největší skandály se projevily v nedávném tzv. roce kněží?“ Těch otázek by byla ještě celá řada.

Kromě cíleného útoku na církve, především na církev římskokatolickou, hraje svou roli také senzacechtivost zamindrákovaných pisálků a redaktůrků a také pokleslého vkusu čtenářstva. Pervézní kněz či jeptiška, to je něco! Fuj! Fuj! Fuj! A pisálek má o čem psát a senzacechtivý čtenář zase co číst a v diskuzích se také náležitě odreagovat.

Do podobné kategorie patří rovněž zmíněný článek. Hned v perexu se objevuje konstatování, že se jedná o katolického kněze. To přiláká čtenáře. Především takového, který si přečte titulek s perexem a už je naprosto přesně informován. To, že tento přestupník byl za podobný delikt odsouzen už před šesti lety a od té doby již nevykonává žádnou činnost, která by mohla být spojována s římskokatolickou či jinou církví, mnohý čtenář přehlédne, nebo se k této informaci ani nepročte. Ano, kněžské svěcení je nesmazatelné znamení. Jenže Církev se za jeho skutek s ním už dávno rozloučila a nedovoluje mu vykonávat jakoukoliv duchovní službu. Trestnou činnost, za kterou je nyní stíhán, spáchal jako údržbář obecního úřadu, ne jako kněz. A senzacechtivý pisálek z postkomunistického Práva (nebo že by se nejednalo o pokračovatele Rudého práva?) k tomu přidá ještě obrázek kněze s kolárkem, držícím kříž. „Vo co go?“ Vždyť je to pouhý flanďák, byť bývalý. A že je tím poškozována Církev? Vždyť je to pouhopouhá banda zlodějů a vyžírků, kteří se domáhají navrácení majetku, který jim byl oprávněně ukraden. Pardon, převzat do péče socialistického státu.

Komunisté už nejsou u moci dvaadvacet let. Přesto neustále vládnou této zemi. Vládnou v myšlení nás všech. Čecháčkovská vyčuranost dobře živená proticírkevní volnomyšlenkářskou ideologií nese své ovoce. Stačí se jen podívat do diskuze zmíněného článku. Bandy zamindrákovaných polovzdělaných ubožáků, ne nepodobných autorovi článku, si vylévá svá srdéčka a navážejí se do největších hodnot, jaké máme. Do hodnot, na kterých stojí celá Evropa. Do hodnot, které jsou mnohým solí v očích.