ČT2 opět o zločinech komunismu

Dnes večer, teprve několik dnů poté, co v Parlamentu žvanila komunistka Marta Semelová za významného přispění spolustraníka Miroslava Grebeníčka o hrdinství soudruhů v padesátých letech, odvysílala Česká televize na svém druhém kanále hraný dokument o vykonstruovaném procesu s univerzitní profesorkou PhDr. Růženou Vackovou.

Teprve druhá žena, která byla u nás jmenována univerzitní profesorkou, byla zatčena, uvězněna a na dvaadvacet let odsouzena. Za co?  Především za její nesmírnou lásku k lidem, ke svobodě a k pravdě. A také za lásku k Bohu. Tato teoretička a historička umění, archeologie a estetiky byla svým otcem, lékařem, vychována k vlastenectví, k úctě k našim velikánům a především k hrdosti na svůj národ. Za tyto postoje byla uvězněna už nacisty. Na rozdíl od jejího bratra a švagra smrti unikla.

Neochvějný postoj, který zaujímala za okupace, ji neopustil ani po válce. Jako jediná vysokoškolská pedagožka se zúčastnila v únoru 1948 pochodu studentů na Hrad k prezidentu Benešovi se žádostí, aby neustoupil nátlaku Gottwalda. To se jí stalo osudným. Ve vykonstruovaném monstrprocesu s knězem a teologem Otou Mádrem byla v roce 1952 zatčena a obviněna ze špionáže pro Vatikán a organizování kroužků katolické mládeže. Zmíněný proces „Mádr a spol.“ byl velmi důležitým pro komunistickou propagandu, neboť dával komunistům možnost bezostyšně pronásledovat katolickou církev. Tato statečná žena byla odsouzena ke dvaadvaceti letům stalinského žaláře. Vzhledem k jejímu věku, v době odsouzení jí bylo dvaapadesát, takový rozsudek se rovnal doživotí.

Jak se vtírá srovnání s jinou ženou, odsouzenou za skutečné zločiny proti lidskosti, exprokurátorkou Polednovou-Brožovou, které před vánoci byla prezidentem Klausem udělena milost. Dvě ženy a jak rozdílné! Poctivá katolička, milující svou vlast si v nelidských podmínkách odseděla téměř šestnáct let, než byla nakonec propuštěna. Komunistická fanatička, která si odseděla pár měsíců ve fešáckém demokratickém vězení ze své propuštění ani nepoděkovala.

Růžena Vacková se v roce šedesátém devátém, krátce po svém propuštění, dočkala rehabilitace, aby jí tato po dalších třech letech byla zrušena. Soudruzi nezapomínají. Soudruzi mají sloní paměť. Proto také v pětasedmdesátém byl její proces znovu obnoven. V obskurním justičním představení byla znovu odsouzena za stejné zločiny jako v letech padesátých, tentokráte pouze na jedenáct let. Naštěstí to, co si již odseděla, bylo jí uznáno.

Ó Bože, čím jsme to tenkrát žili! Jak to, že jsme to tenkrát neviděli a neslyšeli? Nebo nechtěli vidět a nechtěli slyšet?

České televizi za odvysílání tohoto filmu, který režíroval podle vlastního scénáře Pavel Křemen a ve kterém si v rekonstruovaném procesu zahráli současní studenti práv, patří hluboké uznání. Dá se považovat za malý zázrak, že se podobné pořady  mohou ještě vysílat v televizi, která je sice veřejnoprávní, ale jíž šéfuje člověk, který údajně v osmdesátých letech byl šéfredaktorem okresního komunistického plátku Palcát. Na takových postech bývali obvykle dobře prověření soudruzi. Nebo když v předsednictvu Rady ČT sedí atletka, která jako členka KSČ šířila slávu své socialistické vlasti a která by i dnes ráda někomu „zatínala tipec“. Doufejme a věřme, že tyto malé zázraky v České televizi ještě nějakou dobu vydrží a podobné pořady z televizní nabídky nezmizí.