Dnes v 18 hodin bude s největší pravděpodobností podepsána koaliční smlouva mezi ODS, TOP 09 a VV. Cesta ke jmenování vlády bude otevřená. Utahování opasků se rozjede na všech frontách. Bohužel i tam, kde to bude mít zcela kontraproduktivní efekt.
Koaliční smlouva mezi, dnes už se dá říct vládními stranami, je postavena tak, aby nejpozději do roku 2016 jsme měli vyrovnaný rozpočet, přestali dál republiku zadlužovat a také abychom začali dluh pomaloučku splácet. Proti tomu žádný soudný člověk nemůže nic namítat. Nicméně tato smlouva obsahuje body, které, pokud se předem řádně neošetří, zakládají na dost velké problémy, byť v poněkud delším časovém horizontu, než je rok 2016.
V příštím roce má být odstartována důchodová reforma. Nemají to koaliční partneři vymyšleno špatně, ale na jednu věc zapomínají. Aby bylo aspoň na základní důchody, musí zde být minimální množství těch, kteří na tyto důchody budou dělat. Tedy dostatek lidí v produktivním věku. A těch je už nyní nedostatek. Ano, loni se narodilo víc dětí, než kolik lidí zemřelo. Je všeobecně známo, že se jedná v podstatě o labutí píseň tzv. Husákových dětí. Dá se předpokládat, že demografická křivka už asi stoupat nebude, ale obrátí se jiným směrem. Vzhledem k tomu, že máme jednu z nejnižších porodností v EU, tj. počet narozených dětí na jeden pár, nebude reprodukce obyvatelstva stoupat, ale naopak klesat.
Vysmívané Husákovy děti jsou důsledkem tehdejšího vládního programu na podporu zvýšení porodnosti. Tenkrát se snaha státu, byť z dnešního pohledu byla ekonomicky poněkud diskutabilní, neminula účinkem. Aspoň na nějaký čas. O něco podobného se v době nedávné pokusili i sociální demokraté spolu s lidovci, když populisticky před volbami navýšili porodné a rodinné přídavky. A právě tyto dávky chtějí současní reformátoři buďto odstranit nebo alespoň citelně omezit. Ano, efektivita těchto dávek je určitě sporná. Jsme poněkud v jiné situaci, a také v jiné společnosti, než byla má generace v 70. letech.
Citelné omezení porodného nikterak nebude motivovat potencionální rodiče k tomu, aby si pořídili dítě, neřku-li druhé či třetí. Pokud se bude argumentovat tím, že děti nejsou a ani nemohou být zdrojem příjmu rodiny a že se v daném případě jedná o vyšší princip mravní, musím se rezolutně postavit proti. Ano, děti jsou Boží dar. Avšak jak jsou lidé, nejenom ti mladí, vedeni a vychováváni v tomto směru? Jaká je podpora rodin s dětmi? Velmi malá a bude tak ještě menší. Ano děti nemohou být zdrojem příjmu rodiny, nesmí však být ani zdrojem jejího ožebračování. Základním posláním každého živočicha, a o to víc člověka, je zachování rodu. Tedy to, co jeden politik v.v. (ve výslužbě) svého času nazval teletníkem.
Svého času se tento problém snažili řešit sociální demokraté, když krátkozrace zavedli podporu imigrantů na trhu práce. Již tenkrát lidovecký poslanec Jiří Karas ve svém článku „Imigranti důchody nespasí (HN 3.10.2003) napsal: „Českého penzistu nezachrání Kazach ani Chorvat či Ukrajinec, který míří "za lepším", ale česká vícedětná rodina. Jen musí mít k tomu podmínky.“ Exposlanec Karas dále pokračuje: „Příčinou úbytku české populace ovšem není malý počet cizinců (těch už je v České republice třikrát více než před deseti lety), ale katastrofálně nízká porodnost. Potratové kliniky v Česku ročně likvidují přes třicet tisíc životů počatých dětí. Jen za rok 2002 bylo umělých potratů dvakrát více nežli rozdíl mezi počtem zemřelých a narozených.“ Jen tak pro zajímavost, všichni si dobře pamatujeme, jak se loni vyplácely peníze z kapes daňových poplatníků cizincům, kteří se vrátí domů. Důsledek to krátkozraké politiky sociální demokracie.
Pokud současná vládní koalice nepodnikne adekvátní kroky na podporu porodnosti, zadělává si na obrovský problém v budoucnosti. Zvýšení porodnosti tak zdaleka není soukromou věcí rodičů, ale je to jeden ze základních zájmů celé společnosti. Proto bez recipročních kroků vlády a parlamentu se naše společnost dostane do existenčních problémů. Porodné pouze na první dítě tak povede k tomu, že rodiny se budou silně zamýšlet na „pořízením si“ druhého či dalšího dítěte. Plošné dávky dle všeho nic nevyřeší. Jsou zde však země, z nichž si můžeme vzít příklad. Je to třeba Francie, kde počet narozených dětí na jeden pár je podstatně vyšší, než je tomu u nás. Jedná se o různé systémy daňových odpočtů či dokonce záporných daní. Něco podobného u nás navrhují např. lidovci.
Proto, než vláda přistoupí k jednostranným řešením, musí si uvědomit, že cizinci naše důchody nespasí. Spasí je pouze naše mnohodětné rodiny.
