České soudy podporují podvodníky? Díl 2.

Včerejší reportáž v Občanském judu o mafiánských praktikách Fast Finance  za spoluúčasti české justice ukázala džungli v ČR. Tvrdí se, že jsme právní stát. Tomu však věří málokdo.

Z reportáže nebylo zcela zřejmé, jak se mohlo stát, že dlužníci chtěli platit, ale nebylo komu. Je takřka nesmysl, aby někdo, kdo půjčí peníze, je nechtěl zpět. Leda, že by to byl záměr, jak z dlužníků vyrazit víc, než původně měli zaplatit. A navíc podle (ne)práva!

V praxi to fungovalo následovně. Člověk potřebný peněz kontaktoval společnost Fast Finance. Během několika hodin se mu ozval obchodní zástupce, sepsal smlouvu, u některých jedinců i blankosměnku, jak zaznělo z reportáže. Opravdu však jen u některých. Většina ze stávajících soudy stíhaných „(ne)dlužníků“ danou směnku viděla poprvé až u soudu nebo jako přílohu směnečného platebního rozkazu. Obvykle druhý den pak dostal peníze. Smlouvy byly sepsány na částku, kterou se dlužník zavazuje zaplatit v týdenních splátkách z ruky do ruky obchodnímu zástupci. Daná částka se v dané chvíli nezdála tak velká, jednalo se o rozmezí jeden a půl až dvojnásobky vypůjčené částky podle doby splácení. Uvědomíme-li si, že doba splatnosti byla jen několik měsíců, pak se jednalo o úrok několikanásobně vyšší, než bylo běžné u bank, příp. u jiných nebankovních úvěrových společností. Pokud jednou nezaplatil, musel příští týden kromě další splátky doplatit i splátku předcházející zvýšenou o citelný sankční poplatek.

Potom obchodní zástupci klientům po určité době oznámili, že firma zkrachovala a týdenní výběr končí. Jak dál? Nikdo neví. Až po mnoha měsících začali dlužníci dostávat buď dopisy od advokátů s výzvami k zaplacení, nebo rovnou platební příkazy od soudu, v řadě případů prostřednictvím exekutorů. Marže pro exekutora plus údajné právní zastoupení věřitele, tedy Fast Finance činilo často víc, než byl dluh, který nebylo komu splatit.

Když je ve hře exekutor, obvykle se peníze seženou, i kdyby se měly znovu vypůjčit. Dluhy vůči Fast Finance byly v drtivé většině případů vyrovnány na základě tzv. výkonu rozhodnutí, tedy úřední cestou. A byl klid.

            Koncem minulého a během tohoto roku klid skončil. Fast Finace koupila jedna kyperská společnost, o jejíž existenci jsou oprávněné pochybnosti. Exdlužníci začali dostávat tzv. směnečné platební rozkazy, které všechny zněly na částky točící se těsně kolem třiceti tisíc korun. Dalších čtrnáct až sedmnáct tisíc byla odměna pro právního zástupce kyperské společnosti a k tomu pár stovek soudního poplatku. Splatnosti údajných směnek byly březen až duben 2008. Zajímavá shoda! Jak vymáhaných částek, tak termínů splatnosti. Toho si na soudech nikdo nevšiml? Hodně lidí stačilo podat námitky. Mnozí však nedodrželi termín, jiní zase formální znění či jejich obsah. Proběhla již řada líčení, které tito nešťastníci prohráli. Přitom jsou odsuzováni podle dosud nenovelizovaného zákona z počátku padesátých let!!!!!!!!!!! (Páni zákonodárci! Necítíte spoluvinu?)

Je zde obrovská nejistota, co dál. Soud většinou nesděluje, jak se k zaslaným námitkám postavil, zda bude nějaké jednání či vystavil rovnou exekuční příkaz.

A propos. Nedávno jsem viděl na internetu, že jeden známý brněnský exekutor byl pověřen výkonem exekuce právě v jedné z těchto kauz. Přitom tentýž exekutor vymáhal nezaviněné dluhy pro Fast Finance. Je to náhoda?

Co dál? Pokud dostanete platební příkaz, na nic nečekejte. Na webových stránkách uvedených v 1. dílu tohoto článku jsou rady jak postupovat i kontakty na právníka. Když už dojde k líčení, tak nepřistupovat na žádné splátky. Nenechat se soudem zastrašit. Odvolat se. Ať to jde třeba k ústavnímu soudu. Proto kontaktujte své poslance a senátory. Teď před volbami mohou ukázat, že jim nejde jen o koryta, ale o své voliče. Všichni, ať už jste dopadli jakkoli nebo vás to teprve čeká, napište ombudsmanovi. Ať dostane na stůl tisíce dopisů. Ať se stará. Od toho zde je. A kdyby to všechno nepomohlo, ještě je možnost zažalovat Českou republiku. Že to nejde? Ale jde. A pokud vím, český stát takových soudů zatím moc nevyhrál. Většinou totiž prohrává.

Na závěr tohoto dílu chci vzdát hold všem těm, kdo se nenechali zastrašit a pustili se do boje s molochem české justice. Že měli odvahu veřejně vystoupit a mluvit na kameru. Proto se jim hluboce klaním. Není ostuda, že v určitém životním okamžiku potřebovali peníze a proto si je půjčili. Je ostudou tohoto státu, že je možné, aby se mohlo stát něco takového. V jednom americkém filmu jsem viděl scénu, jak jeden mafián říká druhému: „Proč platíš drahé advokáty? Soudci bývají levnější.“ Chtěl bych věřit, že u nás to tak daleko ještě nedošlo. Nicméně aféra kolem tzv. „justiční mafie“, kterou vyprovokovala bývalá Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, mne zrovna klidným nenechá.