Slzy mi do očí vehnala zpráva o dojemné péči bruselských úředníků o česká prasata, která musí mít lepší pohodu. Sláva! Česká prasata nakonec budou stejně pohodová, jako ta bruselská. Jenom na českého či moravského zemědělce se té pohody moc nedostane
Bez bruselských úředníků, stejně jako kdysi bez kremelských, bychom nevydrželi ani minutu. Každou maličkost za nás promyslí do nejmenšího detailu. Svého času to byl stupeň zakřivení okurek. Z tradičního rumu nám udělali Tuzemák (tu jejich třtinovou břečku nesnáším). Místo marmelády máme jakési ovocné protlaky či krémy. Dokonce jeden čas nás poučovali, že slivovice o síle dvaapadesát stupňů je zdraví škodlivá. Stejně tak tlačenka či jelita.
Z vývozce cukru, který po desetiletí byl našim „bílým zlatem“ jsme se stali jeho dovozcem. Místo cukrovky se pěstuje řepka, která se z (ne)ekologických důvodů přidává do pohonných hmot a tím zatěžuje ovzduší víc, než ropné deriváty. Ale některé zájmové skupiny si na tom pěkně namastí kapsy.
Stejně tak už dávno nejsme soběstační v pěstování brambor. A to jsme brambory kdysi vyváželi. Před několika roky nám hrozily sankce, když jsme vyprodukovali víc mléka, než nám bylo z Bruselu dovoleno. Stejně tak produkce hovězího či vepřového. Aby česká a moravská vína, která si venku dělají stále lepší jméno, nekonkurovala zahraničním, nesmíme rozšiřovat výsadbu nových vinic (a navíc, pan Kalousek by tato vína ještě chtěl zdanit).
Je tomu asi dva týdny, co knížepán Schwarzenberg v Otázkách Václava Moravce litoval německé daňové poplatníky, že svými daněmi dotují peníze, které (ne)čerpáme z Bruselu. To ale Knížecí Jasnost nějak pozapomněla, že tito chudáci na nás ve skutečnosti bohatě vydělávají. Státem štědře dotované západoevropské, tedy nejenom německé, zemědělství bez problémů cenově převálcuje zemědělství naše. Zemědělství, které náš stát nesmí dotovat a které navíc je silně sešněrováno množstevními či sortimentními kvótami.
Na obranu knížepána musím připomenout, že za tento žalostný stav našeho, kdysi soběstačného, zemědělství nemůže současná vláda tzv. rozpočtové zodpovědnosti, ale vlády sociálně-demokratické, které svého času doslova sprasily podmínky existence našich zemědělců v rámci EU. Kdyby tehdejší vládní vyjednávači měli všech pět pohromadě, vyjednali by pro naše zemědělce daleko lepší podmínky. V konečném důsledku by to znamenalo menší dovoz potravin (což by se nelíbilo západoevropským farmářům) a lepší zaměstnanost na českém a moravském venkově. Potom nějaké úpravy chovu slepic by se nemohly projevit v cenách vajec tak markantně, jak se to stalo u nás. Proč se to neprojevilo ve starých zemích EU, o tom se cudně mlčí. Nebude v tom zase státně dotační politika?
Vraťme se však k pohodě našich prasátek. Odborník na slovo vzatý, ministr zemědělství Petr Bendl nás ujišťuje, že nedostatek vepřového ani jeho výrazné zdražení nehrozí. Situace podobná vajíčkům by se neměla opakovat. Chovatelé však tomuto někdejšímu absolventu Vysoké školy textilní a strojní v Liberci oponují, že dojde k nárůstu cen asi o pětinu. Pro Petra Bendla to opravdu nebude znamenat výrazné zdražení. Pro prosté občany, z nichž drtivá většina nedosáhne ani na průměrný plat, to však citelné zdražení bude. V konečném důsledku to bude znamenat vybíjení prasat, snižování jejich už tak nízkého stavu a likvidaci mnohých živočišně orientovaných farmářů. Zvýší se dovoz dotovaného vepřového ze starých zemí EU nebo z Číny a také nezaměstnanost na venkově.
Avšak česká prasátka, pokud některá toto všechno vůbec přežijí, budou mít pohodu jako ta bruselská.
