Když jsem včera přišel domů, byl jsem utahaný jak pes, chtělo se mi spát a v žaludku mi kručelo až hrůza. Protože v ledničce bylo pouze světlo, poprosil jsem svůj žlučník o odpuštění a usmažil si vajíčka na špeku. K tomu krajíc chleba, hrnec kafe a s touto nezdravou večeří jsem se uvelebil u televize.
Zrovna dávali reportáž z mítinku sociální demokracie na pražském Andělu. To co jsem viděl, mne, upřímně řečeno, šokovalo. Jiří Paroubek stál na pódiu a řečnil, vedle něho byl Mirek Topolánek, který zdvořile mlčel. Pouze chvílemi souhlasně přikyvoval hlavou, chvílemi s ní nesouhlasně vrtěl. Za nimi postávala jiná dvojice. Hejtman David Ráth se něčemu smál spolu s bývalým vicepremiérem za ODS Miroslavem Mackem. Bylo zřejmé, že si spolu velmi dobře rozumí.
Když Jirka Paroubek domluvil, všichni mu zatleskali včetně Mirka Topolánka. Ten pak převzal mikrofon a přednesl zase své představy, kterými chtěl oslovit přítomnou veřejnost. Mikrofon šel z ruky do ruky, nikdo nikomu neskákal do řeči a všichni se na sebe usmívali. To všechno moderoval Václav Klaus a to velmi vtipně, bez obvyklých sarkasmů.
Reakce publika byly spontánní. Přítomní svůj souhlas vyjadřovali pouze někdy až bouřlivým potleskem, nesouhlas naprostým tichem, případně lehkým zabručením.
Když projevy skončily, objevily se na pódiu dvě dívky. Dívka v modrém předala kytici modrých růží Jiřímu Paroubkovi, dívka v oranžových barvách zase oranžovou kytici Mirkovi Topolánkovi. Oba dívkám poděkovali a jako na povel se otočili k aplaudujícímu zástupu a kytice hodili mezi lidi. Václav Klaus postával skromně na okraji pódia a spokojeně se usmíval. Oba hlavní aktéři, Paroubek i Topolánek, k sobě přistoupili, zeširoka roztáhli ruce, bratrsky se objali a vskutku brežněvovsky pocelovali.
Najednou se něco změnilo. Co se děje? Je to stále reportáž o stejné akci? Ano, je. Pouze na pódiu není nikdo z ODS, ani pan prezident, pouze špičky sociální demokracie nemotorně uhýbají záplavě vajec, které na ně házel rozvášněný dav.
Pak mi to došlo. Jak jsem byl utahaný, hned jsem usnul. A to všechno krásné byl jen sen, probudil jsem se a byl zase všední den. Z úst se mi vydral máchovský výkřik: „Jirko! Mirku! Václave!“ ...
... a dojedl jsem smažená vajíčka.
