Svoboda názoru

Nedávno jsem četl i zde na iDnes více názorů, jakým způsobem čeští diskutéři pod články politologů, komentátorů i  blogerů sahají na samé dno své morální ubohosti a začínají se podobat některým současným politikům, kteří se mezi sebou navzájem řežou mokrým hadrem přes držku. A při tom to jsou politici, kteří podle svých měřítek jsou demokratičtí evropané.

Hra politiků, tentokrát smutek

V jednom z názorů je vypíchnuta podle mne pravdivá myšlenka, že v politické kultivovanosti Čechů neexistuje umět se  hádat o fakta, ideje a výsledky, ale pouze jde o hádky o osobách a všech jejich odpornostech. Češi tak nedokáží přestat napadat jeden druhého a tím nedokáží začít rozvíjet skutečné debaty, z nichž může vzejít nějaká vize státnického či ideologického tvoření. Každého člověka obere  o veškerou sílu, energii a čas, když se musí bránit v případě napadení své cti a následně v odpovědi také sám napadá ty jiné nenávistné psáče.

Já si takovou situaci svobodného názoru osobnosti diskutéra ukazuji na příkladu jednoduchého individua, který v rámci mého příkladu a své zvědavosti strčíl hlavu do velmi velkého vosího hnízda a poté foto jeho opuchlé hlavy hodnotí diskutéři na webu. Objeví se velké množství myšlenek a názorů, které částečně odhadnu z velmi malé míry. Někdo typuje, že foto ukazuje geniální osobnost s velkým mozkem, která ale nic nenapíše, protože nevidí a nic nenamluví, protože neotevře ústa. Možná převládne jiný názor modernistů, že jde o V.Klause, který zvítězil v přímé volbě na prezidenta, i když není Superstar, ale narostlo mu hlavové sebevědomí. Nebo jiný názor, že jde o foto mongoloida, jako jedince etnika také potřebného při začleňování do normální populace multikulturní ČR. Možná je to komunista V.Filip, který dostal velkou dárkovou krabici od severokorejců. Někdo tvrdí, že je to typický případ pravicového blogera, jiný zase píše, že je to opačně  blogerovský kolektivistický levicový štváč. Oba se svou velkou myšlenkou v té hlavě. Co pohled na foto, to názor, ale většinou převládnou ty osobně napadající. 
Taková tradice osobního napadání je v české nátuře prastará a hluboce zakořeněná. Existuje názor, že tahle česká nátura je hodně stará a nevznikla za báječného socialismu. Naopak, česká verze socialismu infikovaná komunisty prý pocházela právě z ní. Potom je do všech českých osob zarostlá a to tak, že se stala téměř nevnímatelná. A co Čech nevnímá, nemůže změnit.

Že vzniká tento gejzír nepochopitelných názorů u diskutérů pod čláky blogů je svým způsobem normální, protože jsou anonymní, a proto se najdou odezvy zlé a dehonestující. Ovšem vedle nicků, kteří chtějí opravdu diskutovat. Problém je spíše ve skutečné reflexi těchto jevů v politické elitě, která bohužel elitou v ČR není. Skutečnost se ve své podstatě odhaluje v interpretaci zlogovaného hesla V.Havla "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Ti, kteří jeho heslo jenom papouškují nechápou, co vlasně modernisté říkají. Oni tu pravdu a lásku mají, a proto oni musí zvítězit nad lží a nenávistí těch ostatních křivých lidí, kteří nechtějí přistoupit na jejich kolektivistický výklad. Proč to neinterpretují verbálně tak, že pravda a láska všech okolních lidí zvítězí nad lží a nenávistí, která je v těch co to heslo vyslovují? Nebo to není ta správná determinace jedince odvozená z definice jejich kolektivního blaha?