Nevyhnutelnost nezbytného sjednocení

Genialita Josého Manuela Barrosy je pro mnohé nevyvratitelná, protože je předsedou Evropské komise a o jeho demokratičnosti v superdemokratické EU nelze pochybovat. Přestože byl v roce 2009 opět na 5 let zvolen 382 hlasy z celkových 736 poslanců, je dobré si alespoň občas přečíst jeho názor, který spoluvytváří jedinou a správnou budoucnost každého Evropana. Pokud z této kolektivní budoucnosti nejásáte, věřte, že Barrosovi a všem stejně naladěným i v ČR je to ukradený.

Článek Josého Manuela Barossy ze dne 29.8. je napsán pro Evropany, jejichž národnost je irelevantní z důvodu své absolutní vstřícnosti nevyhnutelné budoucnosti Evropy s nezbytným totálním sjednocením. Ačkoliv je EU prolezlá dluhovou krizí, jediným řešením chlapců kolem Barossy jak z toho ven, je proměna všech evropských ekonomik pěkně podle jejich not. Jednotlivé evropské ekonomiky, které jsou v recesi si bez  těchto hochů samostatně nepomohou (oni ani nechtějí) a nemohou tak bez nich usilovat o stabilizaci a zároveň o růst.

Hoši vyyužívají pomalou salámovou metodu ořezávání dříve přijatých smluv a dohod evropských států tak, aby se vše stíhalo do termínů jednotlivých splátek tu Řecka, tu Španělska či Itálie. Co nejvíce Barosso nenávidí je čas a to ten čas, který demokracie potřebuje k tomu, aby demokraticky změnila rozhodování a řízení celé EU s těmi ubohými 500ti miliony lidí. Barosso správně říká: nenechte se mýlit, ta naše jednání jsou možná divná jen kvůli kličkám, ale ten náš cíl je neměnný a pro ochranu eura uděláme všechno!, protože vývoj jednotné měny bude určující pro budoucnost naší nevyhnutelné evropské integrace.

Jeden z vlivných hochů, president ECB Mario Draghi také zopakoval, že euro je nezvratné a udělá vše pro jeho záchranu. A tak ECB spustí nový, neomezený program nákupu státních dluhopisů zemí s vysokými náklady na úvěry, nazvaný Outright Monetary Transaction (OMT). Šéfka MMF Christine Lagardeová rozhodnutí ECB o nákupu dluhopisů přivítala a uvedla, že fond je připraven s ECB určitě spolupracovat. Ty státy o ten neomezený nákup musí požádat právě ji. 

Avšak podle německého zástupce ECB Jense Weidmanna jdou nákupy jižanských dluhopisů proti pravidlům, na nichž ECB stojí, zůstává však sám v tomto boji, neboť ani Angela Merkelová neprotestuje kvůli blížícím se spolkovým volbám. Jako šéf německé centrální banky (Bundesbank)  Weidmann varoval, že ten princip financování prostřednictvím centrálních bank zavedený pro jižní státy bude pro ně krásnej trip na pervitinu  a pak na heráku. Pro evropskou rodinu zákonitě následuje už jenom výbuch, protože z toho tripu není cesty zpět a rodina se o feťáky musí postarat.

     Dej si s náma lajnu, Kalousku ...                                              uhel (90 x 60 cm),    Mirek Picek                                         

Novou reformu připravují z pověření šéfů států a vlád eurozóny prezident Evropské unie Herman Van Rompuy, předseda Evropské komise José Manuel Barroso, šéf takzvané Euroskupiny Jean-Claude Juncker a prezident Evropské centrální banky Mario Draghi. V rámci připravované radikální reformy eurozóny by státy měnové unie měly odevzdat značnou část své rozpočtové suverenity Bruselu a eurozóna má mít vlastní parlament. 

Prostě se jednoho krásného dne probudíme jako federální občané a bude nám to ukradený, stejně jako těm hochům od Barossy, protože vlastně nikdo nebude znát ani to správné datum vzniku (možná termín splátky Francie). Náklady na rozpad eurozóny by se v současné době pohybovaly od 1,3 do 3,3 bilionu eur (od 32,4 do 82,1 bilionu Kč). Odhaduje to šéf německé banky HVB Theodor Weimar. Moc by se ale podle něj nelišily ani náklady na sanaci eurozóny, pokud se vlády členských zemí rozhodnou udržet ji pohromadě. Na podporu eurozóny se podle Weimara zatím vynaložilo asi 700 miliard eur (zhruba 17,4 bilionu Kč).

Protože Němci mají vše moc dobře spočítané, tak dnes vědí, že z výsledků průzkumu pro agenturu DPA vyplývá, že většina z nich chce, aby Ústavní soud v Karlsruhe příští týden 12.9. zastavil fiskální pakt a stálý záchranný fond eurozóny ESM, a nepřejí  si ani přenášení dalších pravomocí do Bruselu.  Pokud jim dá soud za pravdu, nebude moct prezident Joachim Gauck podepsat příslušné zákony, kterými oba nástroje už schválil německý parlament.

Pro ESM, na který je mimo jiné navázán plán ECB nákupu dluhopisů krizí postižených států, o kterém nás již Draghi informoval by to znamenalo, že nebude moct vůbec začít fungovat. To je ale už skoro nereálné a proto úloha soudců Ústavního soudu v Karlsruhe je takřka neřešitelná. Proto se dá říci, že tito soudci mají v rukách osud evropské federace a zda nakonec v této federaci nebudou Němci zachraňovat svoje Supereura kolkováním před feťáky, pokud jim ovšem nebudou v bílých pláštích říkat co mají dělat.

8.9.2012