LETNÍ LÁSKA: Prošvihnutá

Seděl v tramvaji, ve které jezdil do školy, ale v týhle části Prahy jel poprvý. Když občas sedával u Křižovníků, začaly ho někdy štvát kecy umprumáků, i když s nima byl odpoledne na jejich přednášce.  Ty intouše poměřoval nejen jejich světem, ale i vlivem logiky a matiky, která se do něj dostala na vejšce, kam chodil. Včera to už nemohl vydržet, vytáhl holku, co se ho držela a vyrazili. Někam pryč. Do noci.

Ten pocit je na okně...Mirek Picek bílý pastel

Ta holka, co sedí za ním, se ho drží za rukáv, jako kdyby měl utýct. Proč to slunce kurva tak pálí, potřebuje tmavý skla do brejlí, jinak mu praskne hlava. Zejtra přijede kočka, co s ní chodí pár měsíců a tenhle noční kolaps musí vygumovat. Ta za ním má krátký vlasy a kruhy pod očima, ale vypadá fajn. Je dobrá.  Ale ta noc! Co zase podělal? Dyť ji zná dva dny, prdlajs, 15 hodin!

"Nedáme si někde kafe?" Cože? Kdyby to nezmrvil, tak s radostí. Jak se vlastně jmenuje? 

"Je to Tvoje holka?" Koukal na něj jako vejr, byly dvě ráno a v ruce měl hrnek s červeným vínem. Sedí v jeho bytě. " No není, známe se pár hodin  ..." Proč si ji debil nepřivlastnil! Byla v koupelně a ten druhý byl rychlejší jak on. Erika.  Vymyslela to ona. Přivedla ho sem, nebo ne? A kde je ta druhá holka? Byli tam přece čtyři, když  se díval do zrcadla v předsíni. Nebyly to vlastně jeho vlasy, na tý čtvrtý hlavě?

"Dám si někde kafe a rohlík". To víš, že jo, vlastně Tě na Strahov nechci, stejně nestíhá dnešní přednášky na Karláku. Nesmí tolik chlastat. A navíc mu přijede zrzka z Brna. Jak to má sakra stíhat. Už si  ani nepamatuje, jestli on nebo kamarád Pavel o prázdninách vyhrál sázku o nejflekatější prostěradlo na společným pokoji. Asi Pavel, byl víc ukecanej.

Tak už sakra Eriko vystup, mám svůj život. "Moc se mi to s Tebou líbilo, to milování..." Zašeptala. Nehraj na city, děvče. "Já měl vypito." Tenkrát ten Pavel byl pořád pěkný čuně, i když  ho po letech navštívil u holky, se kterou žil. Chtělo se mu v jejich kuchyni blejt, když viděl ten bordel. Byl už o deset let starší a bydlel s tou zrzkou, co zítra přijede. To ale v týhle tramvaji nevěděl.

"Tak pojď Eriko, půjdeme na kafe do Slávie", už byli u Národního. Modrej vytahanej svetr, co mu pletla máma a prošívaný džíny. Pořád se ho Erika držela za rukáv, aby jí nepláchl, když  lezli z tramvaje. Že tady naproti bude za pár let sedávat v divadelním klubu se zpěvačkama a muzikantama,  neměl ani páru.

Kdyby v tý tramvaji viděl až do teď, neprošvihnul by to. Překousl by, že studentka práv Erika, která se s ním v noci milovala, se možná milovala i s tím druhým. Chová se ale, jako kdyby ne. Možná toho otrapu vyhnala.  Ach ta hlava! Proč by se ho tak pevně furt držela?

7.7.2012