Láska, pravda, nenávist

Přiznám se bez křečí, že jsem nečetl žádnou knihu Michala Viewegha. A v rámci neustále se krátícího životního času, ve kterém jsem dosud nestihl udělat tolik důležitých věcí, je určitě číst nebudu. Můj kamarád Jarda Vokřál, který napsal  pár knih a také scénář k filmu "Pěsti ve tmě" mi jako boxer spisovatel jednou řekl: "Než abych měl někdy psát jako šmírácká svině, raději si ustřelím hlavu. Jako Hemingway".

Šikovná ženskáolej 50x75cm Mirek Picek

Současná doba vypjatých emocí zasahujících politiky, jejich pomocníky od tisku a televizí, stejně jako umělce všeho druhu mě začíná bavit čím dál více. Je pravda, že nemohu ani náznakem stihnout všechny informační zdroje a ještě k tomu sociální sítě. Ale komentáře a blogy vybraných autorů si vychutnám s radostí. Je mi jedno kam autoři svým politickým postojem patří. Někteří velmi inteligentní své postoje v čase i mění (V.Bělohradský). Možná záleží na intenzitě abstraktních společenských vazeb. Nicméně podle ovoce poznáte je. A je jedno zda zaplní svůj text láskou a pravdou. Nebo nenávistí.

Typickou ukázkou takového intenzivního politologa je J.Pehe, kerý v jednom blogu nahrnul na hromadu nářek štváčů, zaprodanců a ztroskotanců. Jeho postupy emočního srovnávání nesrovnatelného (odporní pravičáci nás dnes evropské modernisty cejchují jako před třiceti lety komunisti disidenty), umocněné zaťatým výsměchem jeho pravdy o V.Klausovi a jeho lyžích a nakonec je blog zakončený urážkou senátora Kubery o jeho ubohém vzdělání, tak tyto postupy jsou přesně determinovány pro "vychovatele". Tento termín jsem používal na začátku devadesátých let, když jsem hodnotil filmovou kritiku paní Spáčilové. Ona se naštěstí vzdělávala a nakonec sama  pochopila, že každý film nemusí být jenom Umění. Kolektivní soudruh Pehe je možná vzdělán dost, jenomže ve své snaze vychovávat svého českého čtenáře na evropského občana má problém v častých (a možná záměrných) záměnách toho, co bylo dříve: vejce či slepice?

Mám někdy velký problém zařadit politiky (u komoušů a L.Zaorálka mi je to jedno) na naší politické scéně vlevo nebo vpravo, a proto to již nedělám. Snažím se jen přijít na to, co vlasně udělali a co udělat chtějí. Protože politici nemají moc času na psaní různých elaborátů nebo svých ideí a myšlenek (kromě V.Klause a J.Paroubka), mají na tuto práci své politology. Nebo se odkopou před kamerou u V. Moravce, který vytvořil specifický český televizní žánr. Komunikuje s politiky, jako by byl jedním z nich a znal všechny jejich odporné fígle, obchody a kulišárny (kdo co schválí a co za to dostane). Možná je to jeho záměr nachytat idiota. Jen nevím na které straně.

Když jsem hledal důvody politického zaměření a vývoj evropských bruselských elit posledního období, na který stále více Čechů nadává a někteří z nás zažívají nechutné "de ja vu", které nahrazuje pro elity zdlouhavý demokratický vývoj EU. Ten současný vývoj a trend byl s největší pravděpodobností založen v době evropských revolt, která vrcholila v roce 1968. Tu dobu jsem popsal v blogu "Zelený bendita s rudým mejdanem". Ti revoluční hoši  a jejich kolektivističtí kamarádi si nakonec po čase sedli do křesel svých nenáviděných kapitalistických rodičů a začali pomalu likvidovat kapitalizmus - laissez faire. A tak se tato elita usídlila v Bruselu a byla to ona, která nastartovala počátek masivní finanční zátěže, jejíž většinu tvoří následek dluhů evropských vlád a celkového evropského utrácení na různé programy a dotace, kvůli kterým vyšli tenkrát do ulic se svými požadavky. 

Elitářka madam Christine Lagardeová velmi důrazně vlády Evropy žádá, aby se konečně vzpamatovaly a začaly tančit podle domluvených not MMF, ECB, ESFS a hlavně EMS. Jinak krize eurozóny se ještě zhorší. Vyzvala vlády, které to potřebují, aby požádaly o finanční pomoc ji, jinak to ani nejde. Teprve ona dovolí ECB vykupovat státní dluhopisy zemí, které si půjčují na příliš vysoký úrok, což je případ Španělska a Itálie. Vše je připravené, aby se tak prohloubila integrace a provedly ekonomické reformy na úrovni federace.

Miluju ženský, a proto je taky hrozně rád maluju, ale pokud z Bruselu opravdu vyleze nařízení, aby všechny státní a důležité firmy od určité doby měly ve svém vedení 40% žen (Češi mají 7%), pak se obávám, že takových Lagardeových bude velký nedostatek. Snad pomůže český fígl, žena se svým asistentem.

11.10.2012