Lidská historie je od počátku plná nezbytné spolupráce lidských bytostí, protože není tvořena holou plochou osudů každého narozeného člověka, do kterého tepe každý den božské kladivo (pro ateisty jen kladivo dějin), aby z něj byla vytepána vzácně individuální osobnost. Ta vytepaná plocha každého člověka je ale současně mačkána všemi místními tlaky tak, že i když každý člověk je jedinečný, analýzou lidských dějin nakonec můžete zjistit, že na zemi v každé době existují stejně jen tři druhy lidí.
Ty tři druhy lidí byli a jsou v každé společnosti, ať je totalitní či svobodná. Jsou to lidé nahoře, lidé uprostřed, a ti dole. Nezaměňujme toto rozložení lidí ve společnosti v závislosti na velikosti jejich IQ, na jejich víře v jahéhokoliv Boha, na jejich důvěře v jakoukoli politickou stranu či mesiáše, protože po jakékoliv revoluci či převratu, společenské změně se struktura společnosti vždy vrátila a v budoucnu i vrátí do tohoto třívrstvého rozložení. Samozřejmě po náležitých přesunech lidských skupin mezi vrstvami. Počet lidí v jednotlivých vrstvách se mění, v průběhu historie se mění i postoje a vztahy lidí v jednotlivých vrstvách k lidem, kteří jsou ve vrstvách dalších.
To co se však nikdy nezměnilo jsou skutečné cíle těchto vrstev. Tyto cíle jsou opravdu a dokonale neslučitelné. Cílem horní vrstvy je zůstat na svém místě, rozšířit svůj vliv globálně a neztratit moc, cílem střední vrstvy je zničit a zaujmout místo horní vrstvy, nebo ji aspoň rozšířit o sebe a to jakýmkoli způsobem. A ti dole, ať se mají dobře nebo trpí bídou mají jediný cíl, zrušit včechny třídy, zrušit rozdíly a vytvořit novou dokonalou společnost, kde budou mít všichni stejně. Pravdou je, že těch dole je relativně mnohem více, než těch uprostřed či nahoře a hlavně většina ani nemá tušení, že je ti uprostřed chtějí jen využít ve svém boji na změnu a tak jim poskytnou revoluce. Mnoho revolucí. A ty jim nabídnou rovná lidská práva, rovnost před zákonem, rovnost na stejná sociální práva, rovnost na práci, rovnost na bydlení, rovnost na ... Každá revoluce něco nabídla.
V toku celých dějin lidské existence se neustále vede boj, který je vlastně stále stejný. Ale je pravda, že ve výsledku každého takového boje je počet mrtvých různý. Počet mrtvých závisí na tom, zda boj je malá revoluce v malém státě, nebo boj přeroste v ničivou světovou válku. Jakmile střední vrstva některou z revolucí dosáhne svého cíle, změní se v horní třídu nebo ji rozšíří, vyselektuje se nová střední vrstva a boj začíná znovu. Přestože se po staletí mění sociální postavení těch dole a i oni postupně bohatnou a netrpí už ničivou bídou jako před sto lety, neuvědomují si ten základní zákon, že lidská rovnost neexistuje. A žádná revoluce ji nevytvoří.
Tento základní model, který neřeší proč lidsvo existuje, ale jak funguje, dokonale propracoval George Orwell v knize 1984. Pokud se nevzdáte tohoto modelového nadhledu nad realitou a sestoupíte níže do reálné situace lidské společnosti třeba v ČR, zjistíte, že střední třída vytvořená v naší společnosti vůbec není totožná s těmi lidmi uprostřed a lidí dole je vlastně plná republika. Jsou to všichni Ti, kteří vědí, že jedinou cestou do ráje je kolektivismus a ten může přijít v jakékoli formě - relativně děmokratický, ale regulatorní nebo direktivní až totalitárně neobolševický.
Postupem doby se lidé nahoře přeskupili tak dokonale, že již nejednají intuitivně jako předešlé generace jejich předchůdců a vědí moc dobře, jak ochránit před likvidací své postavení a moc. Svoji oligarchii ochrání kolektivismem, aby nedošlo v jeden okamžik ke spojení atributů, jako je přílišná nespokojenost těch dole, vznik velmi agresivní střední vrstvy či absolutní neschopnost vládnout, spolu s totální ztrátou sebedůvěry. Bohatství a privilegia se nejlépe ochraňují pokud jsou kolektivním vlastnictvím. První fází socialismu s devastací soukromého vlastnictví všeho důležitého co zvyšuje rozvoj společnosti jsme již zažili. A nostalgiků po tomto období je plno nejenom při sledování retra zbytečné našívaší TV, je jich plno i při natěšeném sledování vzrůstající zpupnosti současných komunistů včetně jejich stbáckých pomahačů.
Další fáze socialistického kolektivního ráje nebude tak tupá jako zupácká normalizace, kterou už staří i mladí procitnutivší kolektivisté s lidskou tváří nepokládají za totalitu, protože ta se vyřádila na skutečné střední třídě naší společnosti jenom v době po WW II a v padesátých letech. Budoucností kolektivního sociálního ráje nebude reinkarnace naší prožité socialistické minulosti Marxe a Lenina, ale ani jí nemohou být utopie vycházející například z myšlenek Jacgue Fresca a jemu podobných. Protože tito věří, že lidé do kolektivního ráje dojdou bez donucení dobrovolně. To nenastane nikdy.
Současné oligarchie se již dobře přizpůsobily a poučily od těch, které přišly o moc tím, že buď zkostnatěly nebo vyměkly. Pochopily, že nezáleží na jednotlivých lidech, na rodině, národech, ale jen na principech, které se musí neustále zdokonalovat ve prospěch technokratické moci a občany podle nich vychovávat. Vládnoucí oligarchie netoleruje liberální ideje, ohlížení se po svobodném tržním prostředí starých časů a nejdůležitější pro ni je správná výchova nových generací občanů. Ta výchova zajistí to, že občané přijmou bez zásadních protestů zvrácený smysl skutečnosti v daleko větší míře než v současné době - záchrana ekologie, změna zdrojů, změna rodiny.
14.2.2014
