Investice není nadávka

Všichni se rádi věnují penězům. Od dětství až do rakve. Jednou v roce 1787 skotský profesor historie Alexander Tyler řekl studentům na Universitě v Edinburghu, když vykládal historii o athénské republice, která zanikla před 2000 lety. "Studenti, ona demokracie je vždycky pouze dočasná a opravdu nemůže trvale existovat jako forma vlády. Demokracie vždy existuje pouze do doby, než voliči zjistí, že mohou sami sobě volením získat velkorysé dary z veřejných prostředků. Od toho okamžiku občané vždy volí ty kandidáty, kteří jim slíbí co největší podíl na veřejných prostředcích.  No a to má za následek, že každá demokracie nakonec zajde na zhroucení financí, a potom vždy následuje diktatura."

foto Anton Corbijn

Tato země prochází 20 let mnoha transformacemi a je pravda, že zlehka k nim patří i změny v názvu země. Můžeme říci, že demokratická společnost je jen taková, která je vedena převážně nezávislými občany. Demokracie je jen ve státě, ve kterém vládne střední třída živnostníků, rolníků a zajištěných majitelů nemovitostí a finančního kapitálu. Kde byli tito lidé na začátku devadesátých let v této zemi? Vyhubeni diktaturou komoušů pod rouškou všeobjímajícího blahobytu rovnostářů. Peníze pro všechny dle jejich potřeb.

Věřte, že tito lidé jsou opravdu svobodní a platí pro ně to, co tvrdí ve svých dílech liberální filozofové. Oni majetek nechtějí ztratit, jsou zodpovědní za své místo žití, za svůj stát, nedovolí spotřební dluhy a rozkrádání veřejného sektoru. To neznamená, že tvoří většinu obyvatelstva, ale tu rozhodující sílu v různých občanských organizacích a politických stranách. Tento příběh v této zemi po socialistické diktatuře nemohl nastat, protože nastal rozpuk všech dobře zadrápaných konzumních proletářů socialistické éry.

Člověk, pokud potřebuje žít, musí se nechat zaměstnat a svoji svobodu potom prodává za peníze. Někdy se ovšem stane docela nesvobodný. Už jste viděli skromného, peníze nežádoucího spoluobčana jehož materiální požadavky nejsou vysoké, a proto nepotřebuje hodně pracovat a poslouchat své šéfy? Liberálové tvrdí, že ten blb svobodu neztratil, může totiž ze zaměstnání odejít, svobodu tedy stále má. Tato svoboda je ovšem jen tenkrát, když sežene jiné zaměstnání. Protože vyměnit nesvobodu za utrpení hladem na svobodě učiní jen hlupák.

Svobodu ztrácí s každým poklesem možnosti zaměstnání.  Dále ji ztrácí zvýšeným konzumem a prokonzumováním všech prostředků a nakonec se všemi výdaji na rodinu, pokud se odhodlá nějakou založit. Jedinou svobodou nakonec zůstává závislost na sociálních dávkách a potom svoboda bezdomovce, který je opravdu nezávislý.  Kde jste vážení politici nechali skutečnou svobodu člověka?

Jste si vědomi, že ti občané tvoří stát (svými daněmi) a svoje peníze si musí hlídat a rozhodovat o nich?Jenže u nás to tak nefunguje, že? Demokracii totiž netvoří právo volit, ale mít zájem a prosazovat svoje zájmy v souladu s většinou společnosti. Lidské vlastnosti jsou zhruba takové, že morálka bez kontroly nemůže existovat. Morální prostředky ke kontrole ovšem existují jen ve společnosti, kde lidé žijí usedle na místě, obvykle se znají nebo alespoň o sobě vědí. A toho korupčního blba od vedle vyvedou nebo zbijí v hospodě.

Tento stav byl narušen jakmile většina příslušníků střední třídy svoje malé podniky ztratila, musela se nechat zaměstnat a rozmnožila proletariát. Historická krize třicátých let zvýšila bídu, nacističtí a komunističtí tvůrci blaha mobilizovali proletářskou většinu proti zbytku střední třídy a její elitě. A zlikvidovali je. Příslušník střední třídy nemusí být nějak příliš bohatý, ale musí být nezávislý a tím svobodný. Tady je ten zakopaný pes a jakákoliv zkrácená verze po osmdesátémdevátém roce je pouhým divadlem s manipulací kapitálu. Prostě nebyl čas a kupónová privatizace byla geniální zkratkou s nedomyšlenou českou variací jak prachy vycucat do mrtě.

V Americe je svoboda méně ohrožena než v této zemi už proto, že historicky si lidé musí spořit na důchod sami a stávají se tím automaticky vlastníky. Mají potom zájem, aby stát fungoval, nesnaží se jen o vlastní prospěch a politicky se více angažují. Ten český socialistický systém daleko více plodí konzumní proletáře tím, že lidi nenutí k investicím (fuj!), ale k utrácení. Ten systém předstírá, že se o ně postará, takže prý investice nepotřebují, musí utrácet. Takhle zkroucení lidé potom spoléhají na stát a jeho garance a sami se o nic nesnaží. Ti kteří se snaží jsou nakonec státem vycucání a ostatní společností opovrženi jako zloději.

A vzhledem k této skutečnosti se investoři v Německu na nás dívají jako na šváby a  zhruba 30 procent dotázaných německých investorů by dnes u nás již neinvestovalo. To je znatelně více než v předchozích letech. Základním faktorem pro tento vývoj je celkový svrab nasazený na podnikání celou společností, jednotlivě potom nedostatečná právní ochrana a smradlavá korupce. Výcucem všech relevantních výzkumů je nechutnost politických půtek všech stran a tím nemožnost zlepšovat stav nejen podnikatelského prostředí a tak bohužel začínáme zaostávat za vývojem v zemích, které vedou EU. Místo dohánění zaostáváme!