Pánové skupiny Ztohoven, kteří se pokládají za umělce, se svým posledním happeningem – zveřejnění telefoních čísel politiků z poslanecké sněmovny, vlády a prezidenta zase PRově zvýraznili. Provedli to takovým způsobem, aby i ten nejhloupější zamindrákovaný volič pochopil, že musí volat nebo posílat SMS.
Pánové jsou přesvědčeni, že nastartovali „Morální reformu“ v ČR, a proto pokračují po předešlých akcích: 2003 z neonového srdce nad Hradem otazník, 2007 fiktivní výbuch atomové bomby v ČT, 2010 šest měsíců žití s jinou identitou, 2011 doplnění 27 křížů na dlažbe Staroměstského náměstí o další kříž, 2013 falešné SMS zprávy mezi poslanci a politiky. Oni jsou přesvědčeni, že mají právo umělce vyjádřit metaforicky svůj názor a podnítit veřejnou diskusi, tudíž že to bude chápané jako umělecké dílo a ne jako politický čin.
Jeden ze skupiny, fotograf Filip Crhák alias Philip Dvorský alias Proud Zhoven je přesvědčen, že politik a veřejný činitel musí být připraven na cokoliv. Podle morálky pánů Zhoven (to vynechávám záměrně) i na vyvraždění celé své rodiny. Pánové umělci se nebojí toho, že posouvají morálku opačným směrem, než si přáli. Nicméně já se domnívám, že jejich umění (pokud existovalo) kleslo na úroveň Smetany a Vondrouše.
Možná mám jiné představy o hodnotách v umění, proto bych více ocenil v tomto happeningu, kdyby autoři mezi ta vypátraná a zveřejněná čísla politiků zařadili pod některá jména politiků telefony na své maminky, tatínky, děti, sourozence, prostě všechny své příbuzné. Maglajs v identitách si již úspěšně vyzkoušeli. Umělec, který se pouští do boje za vyšší morální hodnoty ve společnosti kde žije, by měl trpět. Tak trpět, aby si ho všichni, kterým je jeho apel určen, mohli vážit. Svou uměleckou činností, kterou zvolili umělci skupiny Ztohoven dosáhli toho, že se z nich stali ubozí PRisté vlastní skupiny Ztohoven.
23.11.2012
