Uprchlíci utíkají před českými zbraněmi

V malém, ale krásném Bílém království, se všem dařilo docela dobře. Jenomže královi a jeho dvořanům to nestačilo, chtěli se mít líp a líp, aby v jejich sklepích vyrostly kopce zlata vyšší než hora Říp. A šli na to pěkně od lesa. 

Začali vyrábět zbraně a prodávat je do vzdáleného Černého království. Zbraně střílely, náboje se rychle spotřebovávaly a prodejci zbraní z Bílého království si žili jako prasata v žitě. Jenomže to celé netrvalo dlouho. Když už bylo v černém království zbraní moc a válčit začal každý s každým, byly trýzně a hrůzy války tak velké, že se to nedalo snést. Z Černého království do Bílého království se začaly valit proudy stovek, tisíců a statisíců zbídačelých lidí. Jediná jejich naděje na přežití byla možnost uprchnout do Bílého království, kde byl mír a klid a co jíst. Jenomže to se vůbec nelíbilo lidem z Bílého království. A jsme tam, kde jsme teď.

Kvůli našim zbrojařům, kteří si mastí kapsy na prodeji zbraním kdekomu, i kvůli našim politikům, kteří si za tučný úplatek nechají rádi zalepit ústa, je naše země za příčiny současné uprchlické krize spoluzodpovědná. Ano, my všichni, co jsme z kšeftů našich reků zbrojařů neměli ani prd, jsme k tomu přišli jako slepí k houslím. Ale s tím nic nenaděláme. Podle Indexu americké společnosti Freedom House, která hodnotí míru demokracie a tedy mimo jiné i riziko dodávek zbraní do různých zemí, odešlo do zemí označených za „nesvobodné“ celkem 42,3 procenta hodnoty exportu českých zbraní. Dalších jedenáct procent pak do zemí svobodných jen tak napůl.

Nejlepší kšeft pro zbrojaře je ale dodávat zbraně oběma znepřáteleným stranám v jedné a té samé válce. To dělají vykutálení čeští zbrojaři například v konfliktu na východě Ukrajiny. Pravděpodobnost, že z oblastí válek začnou prchat tisíce lidí, je dvojnásobná, stejně jako zisk.

Takže máme, co jsme chtěli. Tedy vlastně, co chtělo pár lidí na špici zbrojního průmyslu, několik desítek lobbistů a tucty podplacených politiků. Až bude někdo zase zalamovat rukama a vyzývat k nenávisti vůči uprchlíkům, měl by se zamyslet, jestli nepláče nad špatným hrobem. Jestli se někdo v pozadí té naší současné šlamastice směje a ještě v ní má prsty, měla by se alespoň část kritiky a nenávisti obrátit proti němu. Jinak se z toho začarovaného kruhu nevyhrabeme nikdy.