Ukrajinské trápení v utajení

Je to peklo. Korupce, agresivita politiků a rostoucí moc oligarchů na straně jedné, prudký pokles životní úrovně, kolaps ekonomiky a všude spousty zbraní z války na straně druhé. A k tomu se ještě znovu rozhořívá válka na východě.

Česká média ovšem o našich nových spojencích strategicky mlčí. Snad jediná trochu zajímavější zpráva ohledně Ukrajiny byla ta o chystaném utkání Vladimira Klička v boxu. A ani to se nebude konat na Ukrajině, ale na fotbalovém stadionu v Dusseldorfu. Na to, jak se čeští novináři starali o každý ukrajinský prd v době, kdy se jim to hodilo do krámu, to je trochu překvapivý blackout. Důvod je nasnadě: Ukrajina má vážný problém a my jsme mezi těmi, kdo ji tam, kam chtěla, významně pomohli. Boj po boku s našimi usměvavými spojenci z NATO.

O ukrajinských volbách se u nás psalo způsobem „nic se neděje, všechno v pořádku“, to vše ilustrováno grafy, grafy a grafy nicneříkajících číslic a písmen nebo fotografiemi spokojeného (hlavně sám se sebou) prezidenta Porošenka. Jo a málem bych zapomněl – čestný prostor dostali ukrajinští fanoušci Hvězdných válek v efektních kostýmech. Ideální pro odvedení pozornosti. Ale o tom, byl odhalen připravovaný teroristický útok, během voleb vybuchly tři granáty a ještě před nimi byl „odstraněn do vězení“ jeden z opozičních kandidátů na kyjevského primátora Korban, že opoziční poslanec Dobkin byl protiprávně vyšachován z voleb a zmlácen skupinkou násilníku přímo v soudní síni, že Pravý sektor, neslavně proslulý násilnými akcemi a neonacistickou ideologií, odkopl svého umírněného šéfa Jaroše a chystá se k válce s „banditským režimem Petra Porošenka revoluční cestou boje“ - o tom všem ticho po pěšině. A to nemluvím o podezření, publikované na stránkách předních německých a francouzských deníků, že ukrajinští obchodníci se zbraněmi dělají velké kšefty s Islámským státem.

Je jedna zajímavá možnost: že totiž neochota českých novinářů(nebo možná jejich důrazné poučení a varování od majitelů – českých oligarchů) informovat vyváženě o ukrajinské pohromě pramení z toho, že se ve svých nejhorších projevech podobá té české z počátku 90. let. Mocní oligarchové a korupčníci hrají pod ochrannou rukou politiků u moci role prozápadních, liberálních a demokratických reformátorů, jenomže ve skutečnosti si beztrestně rozkrádají poslední zbytky toho, co z Ukrajiny ještě zbylo. Jako třeba prezidentův „gruzínský výsadek“ v čele s doma stíhaným gruzínským exprezidentem Saakašvilim. včetně „zahraničního výsadku“ v podobě řady Gruzínů spojených různě s Michailem Saakašvilim a sloužících na nejrůznějších postech na dnešní Ukrajině v pozici „reformátorů“. Podobně neslavně jako u nás dopadly také oslavy výročí „revoluce“. Vyvrcholili bitkou mezi policií a krymskotatarskými mladíky (jejich bojový spolek předtím vyhodil do povětří stožáry elektrického vedení a odstřihli tak Krym od proudu) na slavnostním koncertě na oficiálních oslavách v centru Kyjeva. To jen abyste věděli, proč se u nás dnes o Ukrajině píše buď nic nebo jen velmi málo.