Hned od Nového roku jsou čeští vlastenci a ochránci národa nejobětavější pěkně při chuti. Vyhrnuli si rukávy a připsali na svůj seznam vlastizrádců tři krále. Vždyť kdoví, odkud k nám vlastně přišli. A co jsou vůbec zač.
Jmenuje se to Národní demokracie, což zní nezkušenému uchu docela dobře. Národní – to je přece v pohodě – a demokracie je taky v pohodě. Takže to budou určitě nějací sympaťáci, bojovníci proti korupci a za blahobyt pro všechny. Jenomže pozor – chyba lávky – lidem sroceným kolem této politicky ultrakorektně pojmenované politické strany jde o něco úplně jiného. Chtějí bojovat za národ tak, že nejdříve vyšpehují, a vzápětí buď sami potrestají nebo jiným udají všechny, kdo uvažují jinak než oni sami. A teď se jim na mušku dostali bibličtí Tři králové. Národní demokracie otevřela nám ostatním oči: jak dlouho jsme si hřáli na prsou hada, nebo vlastně hned tři hady!
Rytíři českého vojska z ultrapravicové strany, neslavně proslulé antisemitskými provokacemi, výzvami k násilí proti uprchlíkům a rasové segregaci, zahájili svoje letošní křižácké tažení pěkně zostra: útoky na Tříkrálovou sbírku, organizovanou Charitou ČR, která každoročně finančně pomáhá dětským domovům, hospicům, nemocnicím a školám. Skauti a další školáci v kostýmech tří králů se tak museli bát i o vlastní bezpečnost. Zlost si na ně totiž vylévali lidé, kteří naletěli zprávám, šířeným Národní demokracií, že peníze, které vyberou, jsou ve skutečnosti určeny pro vetřelce, jak nově Národní demokraté říkají uprchlíky. Jenomže ti kluci a holky, kteří bez nároku na odměnu stojí v průvanu ve vestibulech metra nebo v mraze na náměstí, za to nemůžou. Chtěli udělat něco pro druhé, pomoct. Nadávky zfanatizovaných lidí, zmanipulovaných nejvlastenečtějšími z nejvlastenečtějších, je vyvedly z omylu: to se v Česku neodpouští.
Vyvolávání paniky před „vetřelci“ je nebezpečná hra s ohněm. V tom, že všichni budeme mít strach, žádnou velkou sílu ani hodnotu nehledejme. A když si ještě z toho strachu budeme démonizovat naše vlastní tradice, tak to už by se překvapenému nezávislému pozorovateli potom mohlo fakt zdát, že si kálíme do vlastního hnízda.
