Mrtvé oběti holocaustu se musely obracet v hrobech, když začal v neděli dopoledne na v Terezíně předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička řečnit přesně v duchu jejich nacistických katů.
Vzpomínková akce u příležitosti 71. výročí osvobození k uctění obětí nacistické perzekuce se změnila ve svůj opak: v cynickou urážku obětí a neradostný důkaz, že zfanatizované myšlení, které v důsledku vedlo ke Druhé světové válce, genocidě Židů a Romů a plánům na genocidu Čechů a všech ostatních národů, se k nám po sedmi desítkách let vrací jako bumerang. Není jasné, jestli byl Jaroslav Vodička opilý jako fotbaloví rozhodčí v české extralize, nebo jestli mu psal projev na papírek, z něhož ho přečetl, někdo jiný, ale ať už to byla jakkoli, byl to trapas jako hrom. Z projevu vyplynulo v podstatě tolik, že Jaroslav Vodička, který z tryzny udělal nacionalistickou demonstraci proti uprchlíkům s xenofobním podněcováním k násilí konvičkovského střihu, má k dnešním uprchlíkům podobný vztah jako nacisté k Židům a Romům. Jak se museli cítit jejich zástupci, kteří na tryznu přišli, bůh suď. Být v jejich kůži bych si rozhodně nepřál.
„Prchají, aby vytěžili náš léta a prací generace před námi budovaný evropský sociální a ekonomický systém. Ne proto, že doma žijí v nesvobodě, a pokud tak třeba žijí, nechtějí za změny ku prospěchu svých lidí bojovat,“ četl Vodička z papírku a pokračoval tou o „mladých zdravých mužích s novými mobily v rukou, v kožených bundách za tisíce, se srdceryvnými fotkami topících se bárek na moři“.
Buď on, nebo autor jeho projevu nevědomky dokázal, že je věrným čtenářem nejrůznějších xenofobních hoaxů na internetu. Že patří k těm, kdo tyto vypočítavé lži a výmysly, pravidelně žere i s navijákem. Ani to mu ovšem nestačilo. Neštítil se dohnat svůj dějinný návrat k nacistické ideologii ad absurdum, když si krev a utrpení terezínských obětí vzal jako rukojmí ve svých výzvách k boji proti bezbranným a neozbrojeným uprchlíkům, který by přinesl stejně nespravedlivé utrpení.
Po Vodičkovi byl na řadě vrchní rabín Karol Sidon, který se měl v plánu původně jen za oběti pomodlit. Bylo mu ale jasné, že v této chvíli musí zakročit a uvést věci na pravou míru. Připomněl, že Židé, kteří zahynuli za války, zemřeli nejen kvůli tomu, že je Němci vyvražďovali, ale také proto, že jim svět nežidovský, ale nakonec i židovský, uzavřel cestu záchrany. To samé platí o Romech.
V neděli se v Terezíně událo něco, co, bohužel, nemilosrdně nastavilo zrcadlo společenské atmosféře, která se tu dnes šíří. Atmosféře cynismu, nenávisti, paniky z cizího. Náladě, která společnost rozděluje, posiluje naši výlučnost, izolacionismus, zabedněnost a agresivitu vůči druhým. Právě před tím by nás měly tragické události v českých dějinách varovat. Jak je vidět, nevarují. Bojím se, že jestli to takhle půjde dál, budeme odsouzeni si je zopakovat. Tentokrát bez cizího přičinění.
