Šťastný divoký rok!

  Bouchají petardy, lidé slaví a tváří se, že se mají tak dobře, jako ještě nikdy. Ve skutečnosti se opilý koráb Evropy potácí ve vlnách, které spíše než adrenalinem smrdí ztroskotáním a popřením sebe sama.

Mám život rád a dávám to najevo všem a všude, užívám si, co se dá, odpouštím a pomáhám. Našel jsem štěstí, lásku, smysl života, nestrádám hlady ani kurdějemi. Přesto mám pocit, že se ženeme příšernou rychlostí směrem, který nevede do cíle, ale do slepé uličky. Syndrom zabloudění je zpočátku nenápadný, ale postupem času metastázuje do všech smyslů, myšlenek i činů. Pocit, že jsme nejlepší a nejchytřejší, ale zlé cizí síly nás neprávem trestají, a proto se musíme postavit v jednom šiku všemu, co je neznámé a cizí, nás pomalu, ale jistě mění v profesionální xenofoby a kňourající zbabělce.

Nejlepší z nás, kteří už české závisti a hamižnosti mají plné zuby, berou nohy na ramene a zkoušejí štěstí jinde. Vědí nebo tuší, že za stejnou práci, nápady a invenci dostanou jinde několikanásobek, aniž by je někdo pomlouval a záviděl jim. Těžko jim můžeme vyčítat, že opustí české luhy a háje a přestěhují se tam, kde se dá žít klidněji, veseleji a svobodněji. Problém je v tom, že – tak jako často v dobách nepříliš i příliš vzdálených – odcházejí pryč nejlepší z nás. Protože zabedněnosti a paniky smíšené s hysterií mají po krk.

Na druhou stranu je mezi mladými, kteří nejsou zkažení nutkavou potřebou okamžitého zisku nebo ideologickou nenávistí vůči lidem, kteří mají odlišené názory, je čím dál víc těch, kteří to prostě neřeší. Po pár letech studijní nebo pracovní stáže v nejrůznějších zemích a městech světa se vracejí domů, protože to tu mají rádi. Pochopili, že jsou věci, které jinde než doma nenajdou. Začínají tu bez předsudků, v klidu a pohodě rozjíždět projekty, které jsou super a k radosti i prospěchu všem. Mění věci k lepšímu, smiřují nesmiřitelné, nekňourají a jdou do toho. Je jich čím dál víc.

Chtěl bych na Nový rok popřát všem Čechům, Moravanům, Slezanům, Češkám, Moravankám a Slezankám, abychom vzali rozum do hrsti, dali hlavu vzhůru a začali tu společně žít jako lidi. Navzdory všem politickým stranám, režimům a náboženstvím. Jde to a je to jednodušší, než si myslíme.

Vykašlete se na všechny zášti a nenávisti, silný není ten, kdo dokáže někoho zmlátit nebo očůrat, ale ten, kdo dokáže zachovat chladnou hlavu, zatnout zuby a pomoct. Věřím, že to není utopie, ale ta nejpřirozenější věc, kterou musíme udělat, abychom nepřestali být sami sebou. Šťastný nový rok.