Premiér v koutě aneb Cirkus Ukrajina

Jakmile jde na Ukrajině do tuhého, čeští novináři cudně odvracejí pohled. Anebo radši napíší něco pěkného o Oscarech. Abychom se příliš nevzrušovali, dobře bavili a poslušně drželi hubu a krok.

Na ukrajinské východní frontě se znovu střílí, umírají tam civlisté, kteří se vrátili domů poté, co uvěřili slibům politikům, že už bude mír. Ukrajinské jednotky zabírají vylidněné vesnice uvnitř demilitarizované zóny v rozporu s dohodami o příměří z Minsku. Premiér Jaceňuk, zahnaný do kouta, teprve před pár dny prozřel a zjistil, že jen loutka v rukou oligarchů. A že jedním z těch oligarchů je sám pan prezident. A rozhodl se, že se inspiruje novodobými českými dějinami a pustí se do privatizace, tentokrát zemědělské půdy. Zájem by měli Číňané. No jo, ono to je všechno moc zajímavé a hezké, jenomže v českých novinách, o televizích a rozhlasech nemluvě, je věnováno Ukrajině jenom jedno velké ticho po pěšině. Hlavně že víme, jak je náš ministr vnitra Chovanec neomylný, přísný, ale velkorysý strejda. A co bude mít Babiš k večeři, až se zase sejde se Zemanem v Lánech. A jestli pozvou taky Duku.

Tak jenom docela stručně. Ukrajinci se už nemůžou dočkat, až přijde jaro. To je takový těžko pochopitelný, hořký vtip, který teď letí v Kyjevě, jak alespoň říkal kamarád Andrij, který přiletěl na pár dní do Prahy za maminkou, která tady dělá uklízečku, přestože má červený diplom z vysoké školy. Pointa vtipu tkví v tom, že to je už to jediné, v co se ještě dneska dá na Ukrajině věřit. Protože politikům ani oligarchům – což stále častěji, nemusíme chodit daleko pro příklady, jedno jest – už nevěří skoro nikdo.

Kromě jara se teď nově budou moci Ukrajinci těšit i na to, že si koupí v privatizaci zemědělskou půdu a začnou hospodařit. Tento neotřelý nápad napadl na jeho rozkývaném premiérském křesle stále nervóznějšího premiéra Jaceňuka. A nebude se privatizovat jen tak nějaké políčko, ale rovnou milion hektarů. To bude obilí, řepky a brokolice! To bude radosti! To bude tunelů!

Jenomže pan premiér je v úzkých. Před dvěma týdny jeho ministr financí poníženě hlásil, že peníze ve státní kase došly a Mezinárodní měnový fond, který by měl co nevidět půjčit Kyjevu další peníze ze slíbených 17,5 miliard dolarů, se začíná cukat, protože má důvodnou obavu, že to Ukrajinci zase prošustrují a nic nevrátí. Takže snad něco kápne, když prodají těch milion hektarů půdy, jenomže tím zase určitě neudělají radost sílícím nacionalistickým silám, pro které je ukrajinská půda posvátná, a tedy rozhodně ne na prodej. A ani prezidentu Porošenkovi, který právě před rokem zvláštním výnosem prodej zemědělské půdy ve vlastnictví státu zakázal. Prý aby ji neskoupili chamtiví Rusové.

Vidíte to, tolik se toho v Kyjevě a na celé široširé Ukrajině děje, a my o to jako najust přicházíme. A večer ve zprávách bude vysmátý Di Caprio, jak – potom, co málem zmrzl při natáčení toho divoce přírodního filmu – na Oscarech bojuje proti globálnímu oteplování.