Pozvali (vy)koupení disidenti NATO?

Má Čarnogurský pravdu, nebo blouzní? Dostal na stará kolena chuť dosvědčit, jak to tenkrát v 90. letech opravdu bylo, nebo trpí stařeckou demencí a mele nesmysly? Ať už je to jakkoli, pohled bývalého slovenského premiéra na roli prominentních disidentů jako byli Havel nebo Walesa, stojí za úvahu. Balamutí nás Čarnogurský, nebo nás obalamutili už dávno naši milovaní antikomunističtí hrdinové?

Ján Čarnogurský býval jako premiér a předseda slovenských křesťanských demokratů zcela seriózním politikem, který jen vzácně rozvířil hladinu kontroverzními názory a sentimentálními vzpomínkami na samostatný Slovenský štát, Na stará kolena ale odhodil politickou korektnost docela. Naposledy předevčírem šokoval překvapivými informacemi o pozadí geopolitiky počátku 90. let, když v rozhovoru pro internetovou televizi Extra plus prohlásil, že si americká administrativa v polovině 90. let koupila některé politiky ve východní Evropě, aby ve svých zemích prosazovali jejich vstup do Severoatlantické aliance.

„Američané si koupili některé politiky Václava Havla, Lecha Walesu předsedu litevského parlamentu Vytautase Landsbergise a pak se začalo mluvit o tom, že by se NATO mělo rozšířit na východ,“ řekl zcepenělému redaktorovi expremiér. „I když Američané předtím, Reagan a potom Bush starší vlastně Gorbačovovi dali slib, že se NATO na východ nerozšíří,“ dodal.

Podle něj to Američané zkrátka narafičili tak, že je tito politici, často bývalí disidenti, kteří se dostali por roce 1989 k moci, do svých zemí pozvali. Posteskl si, že následně NATO způsobilo, že slovenská armáda byla reformována tak, že už není schopná bránit hranice Slovenska, ale dokáže jezdit bojovat za cizí zájmy na zahraniční mise do Afghánistánu či do Iráku.

Co na to říci? Nejnovější události na Ukrajině naznačují, že po střední Evropě přišla na řadu Ukrajina, taktika přitom zůstala víceméně stejná. Ano, je jistě dobře možné, že Čarnogurský touží po zviditelnění a odvedení pozornosti od své vlastní role v politice 90. let, která byla spojená s korupcí a mnoha spornými řešeními z jeho strany. Starému pánovi dělá dobře, když vidí, že se ještě dokáže strefit přímo doprostřed vosího hnízda. Jistě, to je také možné. Ale co když má pravdu? Co když se konečně odhodlal říct to, co si už dlouho myslel?

Místo nadávek a výhrůžek ze strany současných slovenských politiků a novinářů, věrných jednotné linii EU a NATO by stálo zato, kdyby někdo dokázal jeho tvrzení podloženými argumenty vyvrátit. To se ovšem neděje.