Porošenkovi trollové napadli Google

Rusko je Mordor, říše zla. Rusové jsou okupanti a ministr zahraničí Lavrov smutný koník. Strůjci ukrajinské propagandy se nabořili do Googlu a nakladli do něj svá jedová vejce. Česká média z toho mají Vánoce.

Kdo trochu sleduje ukrajinský a ruský internet, nestačil se v posledních pár týdnech divit. Ukrajinci se smáli, až se za břicho popadali, Rusové krčili rameny a kroutili hlavami. Vyvolávání nenávisti mezi dvěma ještě donedávna blízkými národy se posunulo na novou úroveň. Komu to vyhovuje? Bůh suď. V tomto případě ale podezření padá na blízké okolí ukrajinského prezidenta Porošenko, kterému silně teče do bot. Jediné, na co ještě Ukrajinci trochu slyší, je právě podněcování k nenávisti ke všemu ruskému. Za nabouráním se do amerického internetového překladače od Googlu je proto s největší pravděpodobností dílem trollů sídlících v katakombách pod prezidentským palácem v Kyjevě. Mimo jiné i proto, že Porošenko doslova stejné urážky Rusů a Ruska používá jako na běžícím pásu. Už je to to jediné, za co mu lidé tleskají.

Jak to celé začalo? Když jste zadali do ukrajinské části Aautomatického překladače Google slovo Rusko a zadali překlad do ruštiny, výsledný překlad zněl Mordor, neboli říše zla. Z Rusů dělal ukrajinský google skřety a okupanty a z ministra zahraničí Lavrova smutného koníka. Trvalo to pár dní, než si někdo začal stěžovat. Google vzápětí sjednal nápravu, ale skandál se šíří dál. Se zpožděním několik dní – jak je u nás zvykem – se ho chytila i česká média. Nejdříve Aktuálně, potom hned s vyplazeným jazykem uslintaný Reflex, pak horečnatě přibývala další a další. Kdo by si nechal ujít příležitost kopnout si do Rusa, že? Kdo nekope, není Čech.

Smutné na tom je, že upocený a křečovitý výsměch, potvrzující jakousi naši národní, masovou a organizovanou nenávist proti cizákům, nejlépe Rusům nebo Arabům, odhaluje naši vlastní ubohost a neschopnost. Kdybychom vydali alespoň tolik energie, kolik jí vyplýtváme na nenávist, na to, abychom se podívali do zrcadla a zametli si před vlastním prahem, kde se to hlupáky a pitomci vždycky jen hemžilo. Nerudo, Hašku, Werichu, kde jste? Kde jsou ty časy, kdy jsme si dokázali dělat legraci sami ze sebe?