My máme pravdu, ostatní je lež

V českých médiích a mezi blogery se začala objevovat jedna pozoruhodná propagandistická hloupost: Snaha o vyváženost a praxe zvát k diskuzím lidi s odlišnými názory je podle ní už přežitá. Pustit ke slovu je třeba jenom toho, kdo je na správné straně barikády. Ten má „pravdu“, ostatní jsou zrádci národa a lháři.

V hysterii, uměle vyvolané v souvislosti s konfliktem na východě Ukrajiny, se objevují jako houby po dešti podivuhodné novinky v chápání svobody projevu společně se snahami o přepisování historie. Jde zejména o zlehčování hrůz, které v Evropě způsobil hitlerovský nacismus a opomíjení role, kterou při jeho porážce sehrála Rudá armáda. Taková manipulace s výkladem dějin není samoúčelná. Jen připraveným předstupněm k xenofobním výlevům proti Rusku a Rusům a jejich označení za příčinu všeho špatného, co nás potkalo, potkává a ještě potká.

S tím souvisí další stupeň demagogie a tím je odmítání veřejné diskuze a nechuť seznamovat se s názory, které jsou odlišné od toho našeho.
„Zejména média veřejné služby dělají tu chybu, že do diskusí ve jménu vyváženosti staví proti sobě reprezentanty pokud možno dvou opačných táborů. Jeden je vždycky pro a druhý proti,“ píše například ve své filipice proti názorové rozmanitosti bývalý politik ODS Jan Payne. Tento přístup je podle něj „naprosto lichý v tom, že bezděčně lne k tomu, aby jeden horoval pro pravdu a druhý bezuzdně lhal. Lež a pravda jsou přece nesmiřitelnými protivníky!“

Také máte pocit, že se tak trochu vracíme do středověku? Do doby, kdy král nebo papež měli vždycky pravdu, a kdokoli s nimi nesouhlasil, nebo měl jiný názor, byl lhář? Nový Payneho středověk je ovšem nastolován zcela záměrně a účelově. Celá vzletná konstrukce o pravdě a lži je jen přípravou pro smeč:

„Rusové převážně kradou vynálezy a mají v oblibě lež,“ píše Payne v ideologickém zajetí vlastní jediné pravdy a hází všechny Rusy do jednoho pytle jako nevzdělané, hloupé a zlé. Z toho vyplývá, že my, Češi, jsme naopak všichni vzdělaní, chytří a pravdomluvní.

Ano, je možné, že poplácávání se po zádech a mazání si medu kolem huby je někomu příjemné, stejně jako představa, že to, co si myslíme, je pravda, zatímco všechno ostatní je lež. Pokud ale nedokážeme otevřeně poznat i jiné pohledy na svět, pokud se nedokážeme smířit s tím, že názory na svět a na život se různí a – jak zpívali Voskovec s Werichem - „každý jen tu svou pravdu má za jedinou“, máme smůlu. Takové uzavírání se do sebe je totiž cestou do pekel izolace a zabedněnosti.