MMF hrozí Kyjevu ranou do týla

Černou můrou pro ukrajinské vládní (i nevládní) politiky byla nebývale ostrá kritika Kyjeva z úst oficiálního představitele Mezinárodního měnového fondu Gerry Rice a tvrdé varování: když to nenapravíte, žádné peníze neuvidíte.

Pro premiéra Jaceňuka i prezidenta Porošenka je to jako zlý sen. I když jsou rozhádání jako koně a jeden druhému nemůžou přijít na jméno, jedno je spojuje. Na podpoře ukrajinské ekonomiky ze Západu postavili svou rétoriku, jenom díky ní mohli slibovat voličům, že se budou mít líp. Teď už jim ale bude věřit málokdo. Sám jsem zvědav, jak budou tito zdatní rétoři, kteří se vyhranili jako neporazitelní bojovníci proti Rusku podporovaní štědře Západem, vysvětlovat, proč že se k nim Mezinárodní měnový fond postavil zády. A přitom je to tak prosté.

Ferry Rice to shrnul následovně: Nejdříve Ukrajině vyčinil, že nesplnila sliby, která MMF dala ohledně rychlého postupu reforem. Poté se podivil, jak je možné, že navzdory hlasitým prohlášením o boji proti korupci se situace za poslední rok ještě výrazněji zhoršila a velká část peněz, věnovaných na nastartování ekonomiky nebo upevnění právního systému země, skončila neznámo kde.

A do třetice uštědřil Kyjevu ránu, ne nepodobnou knock-outu. Ukrajinská vláda se musí rychle a závazně dohodnout s Ruskem na podmínkách splácení dluhu Moskvě ve výši třech miliard dolarů. Jinak nemůže být o další finanční pomoci ze strany Mezinárodního měnového fondu ani řeč.

To by blesk z čistého nebe! Rána do týla. Jak se asi musejí cítit politici, kteří si mysleli, že to na Západ uhrají hlavně tím, jak nenávidí Rusko, když jim teď měnový fond říká, že se s ním mají dohodnout?! Copak není válka? Copak jim Američané neposílají zbraně? Cožpak jim na Západě všichni nefandí?

Odpověď je taková: fandí i nefandí. Fandí za předpokladu, že sliby a závazky se plní. V opačném případě si i ti nejvášnivější zastánci Ukrajiny začnou dříve či později klást otázku, jestli to má ještě smysl. Ten okamžik právě nastal.

Státní rezervy Ukrajiny nyní činí podle různých zdrojů 13 až 15 miliard dolarů. Státní rozpočet pro další půlrok potřebuje další injekci 3,2 miliardy. Mezinárodní měnový fond slíbil Kyjevu v rámci dlouhodobé finanční pomoci celkem 17,5 miliardy dolarů. Z nich už ale Ukrajina 6,7 utratila. V únoru měla přijít další dávka ve výši několika miliard. Jenomže nepřišla. Proč, to jasně vysvětlil Gerry Rice.

Zodpovědní ukrajinští politici mají teď na krku nůž. A před sebou nespokojené a nepříjemně překvapení občany. Nezbývá jim nic jiného, než pomalu, ale jistě začít uvažovat o zakopání válečné sekyry. Budou muset spolknou horkou slinu a pověřit vyjednáváním s Moskvou ekonomické odborníky. Možná i zahraniční. Ani Američané už netlačí na pilu ohledně podpory války jako ještě před pár měsíci. Mají svých starostí dost. O Bruselu to platí dvojnásob.

Ukončení válečného běsnění a návrat k normálnímu životu je asi to jediné, co může Ukrajinu zachránit a umožnit lidem, kteří tam žijí, normální, klidný a důstojný život. Potřebují to jako sůl.