Majdan u nás nechceme, nebo snad jo?

Události posledních dní v Kyjevě jasně ukázaly, co byl ukrajinský majdan před dvěma lety zač. Znepokojující je skutečnost, že i v Čechách teď sílí radikální uskupení, která by nejraději opakovala ukrajinský scénář u nás.

Rabování obchodů v centru ukrajinské metropole, ničení bank a kancelářských budov, házení zápalných lahví a brutální násilí vůči každému, kdo s takto radikálně pojatou revolučností nesouhlasí. Tak vypadala vzpomínka na slavný kyjevský majdan, který před dvěma lety utopili v krvi snajpeři, o jejichž skutečné identitě a motivaci je po čtyřiadvaceti měsících ticho po pěšině. Stejné symboly SS, stejné runy, používané nacistickými jednotkami ve Druhé světové válce, stejné pochodně a hesla „nic než národ“ pod černo-rudými banderovskými prapory. Stejná taktika obsazování luxusních hotelů v centru města ozbrojenci v uniformách bez výložek a označení. Snad jen s tím rozdílem, že policisté speciálních jednotek násilí a rabování nebrání, jen tiše přihlížejí. Většina z nich totiž pochází právě z demobilizovaných pluků radikálních nacionalistů a po návratu z fronty vzala za vděk prací u policie. Ukrajina, kterou čeká pád vlády a nejspíš i předčasné parlamentní a prezidentské volby, se blíží k dalšími výbuchu. Ani oligarchové, kteří drží na korupčním obojku znepřátelené politické strany a soukromé armády, pořádně nevědí, co bude zítra. V takové situaci působí přinejmenším podivně iniciativy a aktivisté, kteří nehledě na realitu oslavují ideologii, která ukrajinskou krizi způsobila, a dokonce vyzývají k tomu, abychom si z ní vzali příklad.

Nechci se vracet ke křečovitým pokusům vystavět a udržovat stanové městečko vyzdobené ukrajinskými nápisy a nenávistnými protiruskými výkřiky na Staroměstském náměstí v Praze, ani k provokacím skupin organizovaných radikálních fotbalových fanoušků vykřikující fašistická hesla a marně se pokoušejících narušit oslavy 17. listopadu na pražském Albertově či při nedávném pochodu demonstrantů na Malé Straně. Jen bych rád reagoval na očividnou snahu blogera Tomáše Peszyńského rehabilitovat ideologii Majdanu a dávat ji k lepšímu jako příklad hodný následování. Peszyński, který sám sebe označuje za „intervencionalistu“, „hrdého Eurohujera“,.“majdanistu a ilumináta“, na svém dnešním blogu tvrdí, že .kyjevský Majdan je dějinnou událostí, která „nemá význam jen pro Ukrajinu, ale i celý svět“, je milníkem na cestě k demokracii a spravedlivějšímu uspořádání světa. Jako důvod uvádí, že údajně majdan odhalil skutečnou tvář a vinu Ruska a nutnost proti němu bojovat.

Jakkoli se s panem Peszyńskim shoduji v odmítání radikálního nacionalismu českých protiislámských a dalších xenofobních politických sil, považuji za nutné odmítnout jeho ospravedlňování idelogie majdanu a pokusy implantovat jeho nebezpečnou ideologii na české podmínky. Vyvolávání nenávisti vůči Rusku a revoluční rozdělování společnosti na dva nepřátelské tábory nás může, než se nadějeme, přivést přesně tam, kam totéž přivedlo Ukrajinu. A to si u nás asi nepřejí ani ti nejromantičtější příznivci majdanů a barevných revolucí pod kuratelou amerických ambasád.