Do vesmíru spolu, ale se skřípěním zubů

Padla kosa na kámen. Spolupráce amerických a ruských vědců a výrobců motorů se stala trnem v oku jestřábům mezi politiky v Kongresu. Zvítězí v Pentagonu pragmatismus nebo zůstanou kvůli sankcím vojenské satelity na Zemi? Bůh suď.

Je to od začátku mírně absurdní příběh, zvláště na pozadí studené války, kterou proti sobě Washington a Moskva vedou. Ale vypovídá více než by se zdálo o skutečné podstatě potřeby mezinárodní spolupráce mezi Spojenými státy a Ruskem. A vůbec mezi všemi zeměmi, které mají nezbytné prostředky, znalosti a technologie, potřebné k tomu, aby se mohly na vesmírném výzkumu podílet. Tak tomu totiž bylo od konce studené války v minulém století až do začátku studené války současné. Jedna věc jsou přísně střežená vojenská tajemství, druhá spolupráce ve vesmíru. Tam jako by si člověk více než kdy jindy uvědomoval, že je především člověkem. Národnost a ideologie musí stranou.

Takže k věci. Na Technetu idnes vyšel dnes dopoledne zajímavý článek s titulkem Pentagon stále potřebuje ruské raketové motory. Pod ním se odvíjí zajímavá diskuze, k níž bych se prostřednictvím tohoto drobného blogu rád připojil. Zjednodušeně jde o o to, že americké letectvo využívá pro vynášení vojenských satelitů ve velké míře ruských raketových motorů RD-180. Po připojení Krymu k Rusku a uvalení sankcí na Moskvu však americký Kongres zadal Pentagonu úkol co nejrychleji je nahradit. Ukázalo se ovšem, že to bude složitější, než by si američtí politici přáli. A bude to trvat přinejmenším šest let.

V diskuzi pod článkem se to jen hemží názory odborníků. Poměrně srozumitelně vysvětlují, v čem je ruský raketový motor jedinečný a proč má tak výhodný poměr ceny a výkonu. Jde hlavně o dokonalé řešení spalovacího cyklu, který na několikrát spálí veškeré zplodiny. Je to cosi jako šestkrát destilovaná whiskey. Anebo vodka. Celým článkem i diskuzními příspěvky se jako červená nit táhne neustálé zesměšňování „technicky zaostalého“ Ruska a diskuzi koření výkřiky, že je to jen ruská propaganda a žádná pravda. Jeden z diskutujících ovšem uvádí seriózní americké prameny (National Interest) a cituje z výroků generálporučíka amerického letectva Jamese Holmese, že to tak skutečně je a Spojené státy vývoj v Rusku podcenily. Ale to není to hlavní.

Hlavní je, že příběh raketových motorů odkrývá hlubší souvislosti a dokazuje, jak ideologie a politici pod rouškou obrany před nepřítelem ve skutečnosti podráží nohy vědcům a odborníkům a brzdí jejich práci, kterou je možné vést pouze na mezinárodní úrovni, aby měla patřičný úspěch. A nedělám si iluzi, že to tak funguje na obou stranách Pacifiku. Lidstvo se zkrátka musí spojit, ne rozdělit. Nesmí se nechat rozhádat, aby mělo šanci čelit společně těžkostem, které na ně mohou v budoucnu dolehnout. A tím rozhodně nemyslím na nejhorší: až budeme co nejlepší raketové rakety potřebovat, abychom po zničení Země prchli na jinou, lidstvem dosud nezdevastovanou planetu.