Sama na sever - jseš jim ukradená

Tahle země vypadá velmi klidně. Lidi hodně potichu, v klidu, občas řádí děti. Překvapuje mě, že moje cizokrajné auto ani požadavek na komunikaci v angličtině nebudí žádné otázky ani druhý, podezřívavý pohled.

Přitom často jedu přes malinké vesnice a auta mají samé švédské espézetky.
Vysvětlení mi poskytl syn - "Jseš jim ukradená."
Já v tom vidím spíš jejich pocit bezpečí, nepotřebu se do něčeho cpát, hlídat, vyptávat se. Stáli jsme s dětmi uprostřed Stockholmu, na nejrušnějším náměstí, s mapou a brejlili do ní. Oslovila nás rozesmátá skupinka, že plní úkoly na narozeninovou oslavu a jeden z nich je vyfotit se s turisty. Vyfotili jsme se s nimi a obrácenou mapou, kterou jsme měli dokonce v azbuce, děkovali a odcházeli a pak ještě :" Aha a nechcete pomoct?"
Zasmáli jsme se a odmítli, vyznali jsme se dobře, jen jsme hledali nějaký obchod nebo metro. Nezeptali se, odkud jsme, prostě normálka, turisti ve městě.
V Česku mám často zkušenost, že stačí otevřít mapu nebo jen hledět na cedule a přistoupí k vám domorodec a pomáhá. Já to taky ráda dělám.
Jsem si jistá, že by mi zde poradil kdokoli, komentuji jen zvyk montovat a nemontovat se do cizích věcí.

 

Večer u moře

Začínám to tu mít čím dál vychytanější. Fotka ukazuje večerní pohůdku u moře.
Je pravda, že místo je potřeba hledat. Zatím jsem mimo hotel ve Stockholmu za přespání neplatila. Přístupy k moři a hezké pláže jsou většinou obsazeny kempy. V kempu bývá ovšem sprcha a to je pro mě jackpot. Takže vybírám něco mezi a zbytek obstará suverénní výraz, který se stejně potřebuju doučit.
Moje osamění nabírá opět plné obrátky. Zatím jsem se ani na minutu nenudila. Když mi ale na dva dny vypadlo rádio, snížila se mi nálada k zemi. Provedla jsem patřičná zaříkání, ve Stockholmu si odpočinulo a zase jede. Oblíbila jsem si jednu švédskou stanici, kde hrají občas i Abbu!

Dostávám se do zajímavého kraje, říše železa Gästrikland. Každou chvíli se proti mně u silnice vynoří obří dýmající kolos, továrna nebo ocelárna, zpracovává se zde vytěžená ruda z všudepřítomných dolů. Zítra půjdu na prohlídku do jednoho z nich.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Lucie Pezlarová | úterý 20.10.2015 19:06 | karma článku: 13,07 | přečteno: 710x