V pátek se probouzím u dalšího kempu u moře. Vstávám brzy, abych nebudila pozornost v autě. Spím s hlavou v zavazadlovém prostoru, nebudí mě světlo a nejsou vidět blonďaté vlasy a vlastně vůbec, že tam někdo nocuje.
Nechávám si už trvale sklopené sedadlo na spaní, karimatku a spacák. I ostatní věci se začínají umisťovat na stabilní místa. Inteligentně jsem si vzala místo tašek spíš krabice a skládám do nich potřeby jako do skříní. Jestli to dobře půjde, na konci budu mít z auta domek. Každé z pěti dveří povede do jiného pokoje.
Ani zavazadlový prostor ale večer neztlumil kempovou diskotéku. Ráno Švédové vyspávají, já si dám pět Tibeťanů a jógu u moře a jak jsem rozehřátá, vlezu do vody. Je to krásně klidné moře teploty saunového bazénu a venku patnáct stupňů. Ale pak je mi několik hodin opravdu dobře a chápu, co na tom místní mají. My mít moře, už se vidím, jak bych u něj trávila čas ve větrovce a ráda.
Dál cestuju okolo pobřeží. Vyvinula jsem si styl intuitivního navádění. Začíná důkladnou přípravou - přečetla jsem předem dvanáct průvodců a sedm z nich mám s sebou! Pak si nechám v hlavě jen rámcový plán a samo mě to navede na správná místa.
A pokud náhodou ne, po cestě je vždy něco zajímavého.
Obědvám důkladně v hospodě s denním měnu. Sympatická slečna za barem mě třikrát upozorní, že mám sníst, co se do mě vejde. Asi na to nevypadám, ale je toho dost! Hlavně když mají i kávu a koláče. Za zmínku stojí ale i hustá rajčatová polévka s chorizem a rybí nákyp s humří smetanovou omáčkou.
