Kde skončil lékařský stav ?

Lékařské povolání se tradičně těšilo důvěře a úctě občanů. Bylo to dáno jednak tím, že lékař se stará o to nejcennější, o porušené zdraví nebo o udržení kvality života již vážně nemocných pacientů.

. V neposlední řadě to bylo též dáno universitním vzděláním v délce šest let, což trváním dosud předčilo všechny vysokoškolské discipliny. Lékaři vždy svým postavením ve společnosti i ve svém vědomí tvořili do určité míry vymezenou profesní skupinu – lékařský stav. Ten byl v prvé polovině 20. století ve velké vážnosti. Presentoval se nejen přiměřeným ekonomickým zajištěním, ale též vysokou intelektuální a mravní úrovní.

V době komunistické nadvlády došlo k nivelizaci lékařů jejich zařazením do rámce tzv. pracující inteligence a do rámce zdravotníků. Pojem lékařský stav zanikl. Československá lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně byla jedinou povolenou organizací s vědeckým a vzdělávacím zaměřením, ve které se lékaři mohli sdružovat. Příjmy lékařů byly pod úrovní příjmů dělnických povolání.

V roce 1991 byla ze zákona zřízena Česká lékařská komora, s povinným členstvím všech lékařů. Jejím hlavním úkolem je dbát, aby její členové vykonávali své povolání odborně a v souladu s etikou. Byly tak položeny podmínky v obnovení lékařského stavu. Dále má komora hájit práva a zájmy svých členů. Tato instituce ale dosud nezískala zákonné právo kontroly výkonu lékařské péče.

Ač se Česká lékařská komora snaží, úspěchu zatím nedosáhla. Finanční hodnocení lékařů je hluboko pod evropským průměrem a ZDRAVOTNICTVÍ VOLÁ O POMOC. Lékařský stav je opět degradován.
Jak by každý z nás mohl pomoci, aby lékařský stav získal opět prestiž, která mu náleží? Za podstatné považuji snahu na zdokonalení vlastní osobnosti a to nejen odborným vzděláváním, ale co bych považoval za aktuální, dodržováním přirozeného mravního zákona podle hlasu svědomí, dále sebevýchovu ke společenskému vystupování včetně oblékání, k sebeovládání a ke zdvořilé komunikaci jak s kolegy, tak s pacienty. Každý z nás i nevědomky na veřejnosti ( nejen v ordinaci ) representuje lékařský stav a tak přispívá k jeho obrazu.

Alexi Šedo, děkan 1. Lékařské fakulty  UK soudí, že „ Uroveň etiky lékařů vždy odpovídá úrovni etiky ve společnosti „. Dokažme, že jde o mylný názor !
 

MUDr. Ladislav Peychl,CSc., emeritiní primář odd.patologie, Oblastní nemocnice Kolín